Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Rolinek o kamarádech: Nechci, aby mi tekly slzy

Sport

  10:03
PRAHA - Poslední duel za reprezentaci sehrál Tomáš Rolinek (31) na květnovém šampionátu, kde slavil světový bronz. Tehdy ještě se dvěma spoluhráči, kteří jsou dnes po smrti... Zítra ho od tragédie v Jaroslavli čeká proti Švédsku první zápas za národní výběr. Zápas, před nímž v Chomutově český hokej uvede Karla Rachůnka, Jana Marka i Josefa Vašíčka do své Síně slávy. "Je pro nás lepší, že u toho nebudeme osobně," přiznává český kapitán.

Tomáš Rolinek. foto: ČTK

Váš poslední start za národní tým znamenal triumf nad Rusy. Dá se na to navázat pozitivním myšlením, nebo po zářijové události cítíte spíš psychický blok?
Víte, na to je hodně těžké odpovědět. Všichni to v hlavách máme, a to před každým tréninkem i zápasem. Ale když pak vyjedete na led, tak chcete vyhrávat hlavně pro lidi a po pár minutách na to zapomenete. Jsou chvíle, kdy na kluky myslím pořád. Ale zároveň se i snažím podat stoprocentní výkon.

PSALI JSME:

Kouč Alois Hadamczik už projevil přání, aby během ceremoniálu zůstali hráči v šatně a soustředili se hlavně na zápas se Švédy. Je to pro vás dobré rozhodnutí?
Když už to opravdu musí být takhle před zápasem, tak je. Stát totiž na modré čáře a znovu si to všechno připomínat... Neříkám, že budeme sedět v kabině a nemyslet na to, že se to tam v hale koná, ale aspoň u toho nebudeme. Každý si tím už prošel. Nechci, abych se na to znovu díval a po tváři mi tekly slzy.

Tak přejděme na chvíli do klubového hokeje. Čím to, že se v letošní sezoně vám i celému Magnitogorsku tolik nedaří?
Nevím. Trenér se snaží po zlém i po dobrém, je to jako cukr a bič... Chvíli to vychází, jenže pak to zase sklouzne do té letargie. Už se vyměnil trenér, přišlo a odešlo asi pět hráčů. Člověk pořád doufá, že to bude lepší, ale zatím není. Aspoň že jsme vyhráli poslední čtyři zápasy.

Zažíváte za dobu svého působení v Rusku nejtěžší období?
Po hokejové stránce určitě. Jsem tam už čtvrtý rok, a i když hraju přesilovky i oslabení a cítím trenérovu důvěru, tak to není ono. Nesbírám body, nedávám góly. Je to špatné.

Česko - Rusko (Rolinek slaví bronzové medaile).

Takže se i utvrzujete v tom, že už máte o příští sezoně jasno?
O té přemýšlím pořád. Ono se už psalo, že jsem rozhodnutý, co bude příští rok, ale prezentovalo se i, že v Rusku skončím. To jsem však stoprocentně neřekl. Vím, co bude, ale tohle nechávám otevřené.

Váhal jste, jestli za takovéto situace vůbec odjet reprezentovat?
Vůbec. Já budu vždycky rád jezdit na každý sraz. Jen před tím posledním jsme se na něčem dohodli s trenérem. Ale když teď budu pozvaný, tak přijedu vždycky.

Tak to jste si nyní do národního týmu přijel najít pohodu, ne?
Ono se říká, že změníte prostředí a budete lepší. Nevím... Pořád budu hrát to své a doufat, že to bude dobré. Tady je aspoň pozitivní nálada. Což se o Magnitogorsku říct nedá.