2. října 2010 9:30 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Rok 1989: poprask kolem Calgary Flames v Československu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Grafika - NHL v Praze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Grafika - NHL v Praze. | foto: Matouš RenéLidové noviny
PRAHA Kdo by si ještě před několika lety pomyslel, že Praha spatří NHL. Nebo že se nejslavnější hokejová liga může za vámi pravidelně vracet. Jeden její klub ale v metropoli hrál už daleko dřív: ještě za tvrdého režimu Československa, jen několik týdnů před sametovou revolucí. Tehdy se například Jaromír Jágr chystal proti Calgary Flames odstartovat svoji reprezentační kariéru.

Hlavní město bylo pořádně na nohou. Když 5. září 1989 přistál na ruzyňském letišti stroj se zámořskými hvězdami, snad jako by to předznamenávalo blížící se zvrat v celé zemi.

Totalitní Československo uspořádalo exhibici s kapitalisty ze zámoří. A lidé najednou měli šanci vidět ty, o nichž možná tak věděli jen z doslechu. Teď zblízka a naživo.

Calgary Flames sehrálo s reprezentací hned dva souboje ve dvou dnech, ale návštěvu ve středu Evropy si zpestřilo týdenním pobytem.

"Byla to taková naše odměna," vzpomíná Jiří Hrdina.

Aby ne, pár měsíců předtím přehráli ve finále Stanley Cupu slavný Montreal Canadiens. Proto využili Hrdinova nápadu a zpestřili si přípravu na nový ročník výletem do Evropy. "Chlapci stáli poprvé na ledě před dvěma týdny. Ale ke společnému tréninku se scházíme až tady," říkal v Praze Cliff Fletcher, generální manažer klubu.

Jenom dril to ale nebyl...

Hráči v cizí krajině poznávali památky, ochutnávali pivo nebo skupovali vyhlášený český křišťál.

Aleš Kratochvíl, jenž se o ně tehdy staral v roli průvodce, dokonce vzpomínal, jak se šlo zapít dvě porážky na diskotéku k Bílému koníčku. "Tam tým dost oslavoval a třeba Makarov toho měl fakt dost."

Když už jsme u těch jmen, vedle něj se českým fanouškům představili takoví velikáni jako Al MacInnis, Doug Gilmour, Gary Roberts či Joe Nieuwendyk. Nebo třeba vycházející hvězda klubu Theo Fleury, známý malý velký rebel.

Bitvy bez manýrů kapitalismu

Pochopitelně, ti všichni a spol. byli středem pozornosti. Fanoušci je vyhlíželi u hotelu, média je sledovala na každém tréninku.

A zatímco na ně pravidelně chodily hojné tisícové návštěvy, v Příbrami bylo v plném proudu týdenní soustředění národní výběru. Výběru, v němž se schylovalo k velkému debutu tří mladíčků.

Na svůj první mezinárodní start čekali Jaromír Jágr, Robert Reichel i Robert Holík. "Jestli jsme byli nervózní? Dost nám pomohlo, že jsme první zápas sledovali z tribuny a věděli pak, do čeho jdeme," vzpomíná druhý z nich.

Tehdy Jágrovi bylo ještě 17 let, Reichel už nabyl plnoletosti. A pokud čeští novináři naháněli zámořské milionáře, ti kanadští pobíhali právě kolem "Albiho". Proč?

Calgary ho totiž draftovalo a po příjezdu s ním chtěl hovořit i trenér Terry Crisp. "Ale jazyk jsem neuměl, takže vše bylo přes tlumočníka," praví Reichel. Sezonu nato už vorganizaci Flames skončil...

Teď však skokem na led:

Psalo se 10. září, když s kapacitou 14 tisíc diváků vyprodaná Sportovní hala čekala na to, až hráči vyjedou na hřiště. V análech se ovšem uvádí, že za žádného velkolepého úvodu, bez hlasité představovačky.

"Zkrátka jsme vyjeli a hrálo se," popisuje obránce František Kučera. "Byly by to asi kapitalistické manýry, a to by někdo pořádně odnesl."

Hala ovšem bouřila. Čechoslováci, na jejichž soupisce byli Růžička, Šejba, Cíger, Kron, Stavjaňa, Bača, gólman Hašek a další, zvítězili 4:2, k druhému triumfu 4:1 už pomohlo o den později i zmíněné trio. "Výhru ozdobili mladí," hlásal tehdejší titulek Československého sportu.

A borci z Kanady? Všechno brali s klidem. Jen Leo Gudas je přiváděl k šílenství: naznačil, že jede do souboje, a na poslední chvíli se sehnul, aby soupeř přepadl přes něj.

"Všichni od nás se pak na něj těšili, až dorazí na trénink, vždyť i on byl námi draftován," připomněl Hrdina. Ovšem na rozdíl od Reichela se v klubu nikdy neukázal.

Kluci byli nadšení z piva za tři koruny, vzpomíná Hrdina

V týmu Calgary Flames působil sotva dvě sezony, avšak za tu dobu stihl Jiří Hrdina (52) kromě zisku Stanley Cupu také jednu nevídanou věc: odehrál s klubem v Československu dva exhibiční zápasy. U zrodu celé myšlenky byl právě on. "Ale nenapadlo by mě, že vPraze zahájí NHL za dvacet let ostrou sezonu. Za totáče to bylo jako z říše snů," vypráví.

Co se vám vybaví, když si na tu akci z roku 1989 vzpomenete?
Velký zážitek... A nejen pro mě, ale i pro celou organizaci. Víte, tenkrát tady vládla totalita, takže jsme pro lidi byli spíš za takové exoty. Je to příjemná vzpomínka, přestože jsme dvakrát prohráli.

Jak vás to vůbec napadlo?
V poslední sezoně jsme vyhráli Stanley Cup a já svou větší část kariéry odehrál v Česku. Přišlo mi to sCliffem Fletcherem (tehdejší generální manažer klubu – pozn. red.) jako dobrý nápad. To ostatní už zařídil management Flames s hokejovou federací. Už tehdy o tom jednaly ty nejvyšší špičky NHL.

Popište trochu celé dění v Československu. Asi kolem vás musel být pořádný humbuk, ne?
To tedy byl, i když v rámci tehdejších možností. Lidé se stále motali před InterContinentalem, kde jsme bydleli, na náš trénink jich chodily do haly dva až tři tisíce, k tomu spousta novinářů a oba zápasy byly vyprodané. Ale nebylo to tak, že by z nás fanoušci strhávali bundy. Spíš byli zvědaví, protože najednou viděli něco, co nikdy nemohli.
Jak si takovou popularitu užívali vaši spoluhráči?
Nejprve nevěděli, co mají čekat, o uzavřeném Československu v té době netušili nic. Většina z nich do té doby nikdy nepřekročila ani hranice Kanady nebo Spojených států. Ale Praha se jim pak strašně líbila, zvlášť když zjistili, že pivo tu stojí tři koruny namísto padesáti v přepočtu u nich. Z Prahy jsem už tehdy viděl u všech velké nadšení. Někteří se sem pak dokonce vraceli na soukromou cestu.

Prováděl jste je městem?
Kdepak, na to jsme měli českého průvodce, takže kdo chtěl, zúčastnil se prohlídky památek. Asi největším nadšencem byl můj kamarád Jim Peplinski, kterého jsem spolu s dalšími vzal i ke mně na barák. Ten tu chtěl po společenské stránce poznávat úplně všechno.

Prý jste spoluhráčům vyřizoval i nákup českého křišťálu...
To je pravda. Bylo to asi to jediné, co si odtud mohli odvézt. Jenže nákup křišťálu byl u nás dost omezený a kluci si ho chtěli pořídit ve velkém. Proto se potom taky všechno muselo nakonec zařizovat přes kanadskou ambasádu.

Zpět na led. Zaskočily vás v té době dvě porážky s československým národním mužstvem?
Jestli nás zaskočily? Určitě ne. Podívejte, oni se na nás připravovali dva měsíce, byli vlastně v rozjeté sezoně, kdežto my s přípravou teprve začínali. Já sice mohl trénovat se Spartou, ale někteří kluci stáli během toho týdenního soustředění poprvé na ledě. Ale i tak jsme odehráli dvě vyrovnaná utkání.

Která jste si tedy spíš užívali? Takhle se to dá říct?
Asi tak nějak. Pamatuju, že jsme potom odletěli ještě do Petrohradu a do Moskvy, kde jsme snad i zvítězili. Ale celé jsme to brali hlavně jako společenskou záležitost. Takovou naši velkou odměnu za ten vyhraný Stanley Cup. A dooslavy, při kterých jsme zároveň už znovu trénovali před další sezonou.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.