Třetí z nich dokonce vyčnívá do výšky až 2115 metrů. Ten čtvrtý se pro změnu vyznačuje častými změnami sklonu stoupání. Poté vražedný sjezd dolů – na hranici života a smrti. "Jet přes šest hodin takovou etapu je jeden z nejextrémnějších výkonů ve vytrvalostním sportu," tvrdí Karel Martínek, lékařský expert přes cyklistiku.
Však se to dá bezpečně srovnávat s maratonem. Jenže tady, v cyklistické Tour de France, trvá maraton dvacet etap v rozmezí tří týdnů. Ta včerejší byla mimořádně náročná, přesto královská čeká cyklisty až zítra. Po dni volna má peloton znovu vyjet až na vrchol Tourmaletu, kde je tentokrát nachystán cíl.
A kde se možná rozhodne o celkovém vítězi letošní Tour...
Je to jako jízda horským peklem, právě zde se liší ti nejlepší od průměrného zbytku. Sebemenší krize vás může stát veškeré úsilí z předchozích dnů. A přitom jakékoli další šlápnutí ohromně bolí.
"Jet do kopce bolí každého stejně, jenže rozdíl je v tom, že profesionálové v něm jezdí třikrát rychleji," povídá Martínek. "Ale oni tam nahoře mají už po hodině stoupání tělo tak otupělé, že práh bolesti i pomalu přestávají vnímat."
Svorada: Dá se na to zvyknout
Za slunečného počasí, které cyklisty včera provázelo, vypijí na sedm litrů vody. Vynaložená energie? Ta jde do tisíců kilokalorií. Jen pro srovnání: Například v běhu na 1500 metrů se uvádí výdej kolem 1200 kilokalorií za hodinu. Po etapě v Tour číslo šplhá kolem devíti tisíc, a to pouze za výkon na kole. Další se vydají okolními činnostmi.
"Ale dá se na to zvyknout," ujišťuje bývalý profesionál Ján Svorada, sám několikanásobný účastník Tour. "Když něco takového děláte už odmalička, organismus je na to mnohem lépe připraven." Přitom na regeneraci tu není příliš času, etapy každý den končí až vpodvečer. Pak večeře, masáž, spánek. A druhý den vše nanovo.
"Ale nejde o to, aby etapy trvaly od rána až do večera," tvrdí Svorada. "Ani vyšší kopce už taky nikdo nepostaví. Tour se dělá hlavně tak, aby byla divácky zajímavá." A ne že není, fanoušci ji hltají na každém kilometru. Jezdcům tím dodávají podpůrnou sílu.
Dříve byly po dojezdu povoleny infuze, teď se na zvláštní povolení objeví pouze v případě totálního vyčerpání.
"Ono ani dýchat v tak vysokém prostředí není žádná legrace," podotýká Martínek. "Vyžaduje to pečlivou aklimatizaci." Aklimatizovaní už v náročných Pyrenejích všichni dávno jsou, i proto si někteří ve včerejší 16. etapě rychle dovolili vyrazit do úniku.
Mezi nimi legendární Američan Lance Armstrong, jemuž útok na triumf zhatil Francouz Pierrick Fédrigo. Roman Kreuziger dojel s favority v hlavním poli a je stále 11.
