PROTI: Nestíhá, jeho věk začíná být překážkou
Číslo šedesát osm – Jaromííír Jááágrrr! Ano, je to velké lákadlo slyšet na domácím mistrovství světa tato hlasatelova slova a uvítat největší českou hokejovou legendu všech dob ohlušujícím potleskem.
Ovšem lepší a pragmatičtější by bylo, kdyby se slavnému útočníkovi tohoto přijetí dostalo coby čestnému hostovi. Místo v týmu by už měl přenechat jiným. Je pro to hned několik logických argumentů.
Především ten, že Jágr sám po minulém šampionátu ohlásil svůj konec v reprezentaci. A chlapi přece drží slovo. Následně ho několikrát potvrdil a do úmoru opakoval důvody, proč si za svým rozhodnutím pevně stojí. Člověk musel uznat, že má pravdu.
Jágrova hra sice téměř pokaždé aspoň několikrát pobaví oko diváka a rozjásá ho vstřelenou brankou, ale jeho styl je pro celou formaci dost náročný.
Udržet vysoké tempo, zapadnout do spolupráce a ještě za pomaleji vracejícího se Jágra občas vyplňovat okénka v defenzivě – to není lehká práce.
Dalším negativním faktorem, který hraje proti Jágrovi a který se na posledních dvou velkých akcích – olympiádě v Soči a minulém mistrovství světa – jasně projevil, je jeho věk.
  |
Nic proti tomu, že ještě ve 43 letech hraje na nejvyšší úrovni, je to úctyhodný počin, ale už loni bylo vidět, že s postupujícími fázemi turnajů Jágr přestával stačit.
Sám to poté sympaticky a otevřeně přiznal, neměl s tím problém. Měl by si na to nyní vzpomenout. Zvlášť, když letošní sezonou v NHL se doslova protrápil.
Jágr dal za národní tým 49 gólů, což je slušná porce. Ale vyjmenujte aspoň pár těch opravdu důležitých. V naganském čtvrtfinále proti Spojeným státům, hattrick ve stejné fázi MS 2011 opět proti USA... A dál? Zas tolik si jich nevybavíte, že?!
Takže přímluva, že mužstvo bude jeho góly nutně potřebovat, také docela pokulhává. A je tu ještě jeden dobrý důvod, proč by měl Jágr svůj slib o konci reprezentační kariéry dodržet.
Vladimír Sobotka zkraje přípravy na šampionát prohlásil, že legendární kanonýr díky svému jménu na sebe strhne pozornost a ostatní budou pak mít větší prostor. Tohle prohlášení však zavání velkým alibismem.
Sobotka by si stejně jako Červenka, Kovář, Hudler, Vrbata a další měli spíš uvědomit, že několik let už sami mají být tahouny národního mužstva.
A ne čekat, že přijede ještě někdo lepší a oni se k němu pak přidají. Jsou snad dost staří, zkušení a podle statistik a platů i kvalitní, aby byli schopni se vypořádat s tlakem a očekáváním fanoušků, zařídili rozdílové branky, strhli ostatní v klíčových chvílích.
Jinak vážně hrozí, že jejich generace, která měla být pro český hokej velkým příslibem, upadne v historické zapomnění.
PRO: Tým zkušeného chlapíka nutně potřebuje
Že už je starý a na světové úrovni nestačí? Ale kdeže. Jistě, nohy mu už nekmitají tak jako ve dvaceti. O tom není sporu. Jenže co jeho obdivuhodné krytí kotouče, přesná střela švihem a geniální cit pro hru?
Tyhle faktory drží jeho výkonnost na vysokém levelu už pěknou řádku let, jinak by mu šéfové Floridy nenabídli novou smlouvu, díky níž stráví v nejslavnější soutěži světa další sezonu.
Jaromír Jágr je fenomén. Chlap s velkou vůlí. Obdivuhodný dříč i bavič, co dokáže rozchechtat celou kabinu. Mistrovství světa v Praze by pro něj bylo důstojnou reprezentační rozlučkou.
Jágrovi by slušel stylový odchod. A světová akce na domácí půdě je k tomu jako stvořená. Útočník sice loni po čtvrtém místě na šampionátu v Bělorusku pln emocí prohodil, že nejcennější dres přes hlavu už nikdy nepřetáhne, drásavé otázky novinářů a fanoušků ale zřejmě jeho názor změní.
Opálený, v padnoucím saku. Jágr dorazil do Prahy, čeká ho pohovor s Růžičkou |
Vize, že bude v rukou třímat zlatou medaili a klanět se před burácející halou, je pro legendu obrovským lákadlem.
Jeho přítomnost by výrazně napomohla celému mužstvu. Už jen proto, že Jágr má v kabině i na střídačce velké slovo. Takových borců moc není.
Na český tým bude v květnu ze všech stran doléhat obrovský tlak. Fanoušci chtějí medaili. Nic jiného vlastně ani nepřipadá v úvahu.
Na MS v roce 2004 kádr plný zvučných jmen klíčovou chvíli nezvládl. Češi se tehdy před domácím publikem v rámci šampionátu představili naposledy: hráli skvělý hokej, mezi mantinely dominovali a mířili do finále. Jenže bitva s Amerikou jejich snové plány dočista rozcupovala.
Národní tým měl ve čtvrtfinále proti zámořskému výběru navrch, i díky gólu Jágra vedl 2:0. Ovšem sok se otřepal, nervózně hrajícího protivníka několikrát přitlačil a drama rozsekl v nájezdech. Sen se rozplynul.
Podobné bitvy „hrozí“ v play off i letos. Představa, že do nich vstupuje kádr, v jehož řadách chybí velezkušený bard, trošku děsí.
Tým ostříleného chlapíka nutně potřebuje. Na ledě, v kabině i při trénincích. Nabízí se i Martin Ručinský, toho by ale mohlo o květnové představení připravit nedoléčené zranění, kvůli němuž nedohrál šestý zápas finále extraligy.
Nejproduktivnější Evropan v historii NHL možná působí dojmem dobráckého introverta. Ale když zvýší hlas, nikdo si nedovolí odporovat.
Vzpomeňte na šampionát v roce 2010, kdy Jágrův kritický proslov stmelil hokejovou partu natolik, že brala senzační zlato.
Obtížný úkol však stojí před trenérem Vladimírem Růžičkou. Ten by neměl podlehnout omamnému kouzlu Jágrovy osobnosti a k mistrovi nechovat přehnanou úctu.
