Takových soubojů v házené bylo a bude... Sport, v němž se hraje prakticky bez chráničů a kde o střety není nouze, ke Karolu Bieleckému pasuje. Polský obr se svými 202 centimetry a 105 kilogramy vždycky uměl rány rozdat i přijmout.
Jenže tahle chvíle je osudová. Ano, vypadá to jako běžný střet, kdy se dva urostlí chlapi srazí a leckdy jeden z nich schytá ránu do obličeje. Jenže tentokráte se Bielecki jen tak neotřepe. Panikaří. Očividně jej polévá pot. „Pomozte mi,“ jde číst z jeho tváře – i s odstupem z té scény mrazí.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů. |
Píše se 11. červen roku 2010, Polsko hraje přípravný duel proti Chorvatsku a prst Josipa Valčiče nešťastně sklouzne přímo do Bieleckého levého oka. Valí se mu doněj krev, týmový lékař sprintuje na palubovku, hvězdný kanonýr okamžitě míří do nemocnice, kde se snaží dělat, co mohou.
Marně. „Jedenáct let mé házenkářské kariéry se mi vyhýbala jakákoli vážnější zranění. A teď...,“ odmlčí se Bielecki poté, co uslyšel verdikt. Je nezvratný: právě přišel o levé oko.
Jedna z velkých hvězd házené obratem ohlašuje konec kariéry. Ale jen o pár dní poté se rozmyslí. Ještě to chce zkusit. Ještě se chce rvát. „Sport byl vždycky můj vysněný život. A já si chci svůj sen zachovat,“ popisuje dnes jedenatřicetiletý Bielecki, proč se rozhodl začít znovu i s tak ztíženými podmínkami.
Dočkal se odměny – nejen že je zpět mezi elitními hráči planety, ale přesně za týden může ve Final Four Ligy mistrů dosáhnout na svůj životní úspěch.
Celý článek si můžete přečíst v sobotním vydání Lidových novin.
