Raná padesátá léta byla pro běžné Maďary přetěžkou dobou. I během násilného přerodu ke stalinismu pod dohledem sovětských vojáků a „expertů“ se ale naskytly pozitivní emoce. V té době totiž maďarská fotbalová reprezentace byla světovým hegemonem.
Tým kolem uctívaného Ference Puskáse vytvořil koncept „totálního fotbalu“, zůstal neporažen po více než čtyři roky (přes třicet zápasů). Utkání ve Wembley, kde „zlatá jedenáctka“ rozdrtila anglický tým 6:3, vstoupilo do dějin pod názvem „zápas století“.
Ač ve finále mistrovství světa v roce 1954 Puskás, Kocsis, Hidegkuti a spol. podlehli podceňovaným Němcům (v historii fotbalu je událost známá jako „bernský zázrak“, Maďaři porážku dodnes chápou jako tragédii), zůstali legendami.
    |
Tyto časy jsou ale pryč. Reprezentace na velký turnaj nakoukla naposledy na mexickém mistrovství světa před 28 lety, na účast na evropském šampionátu čekají Maďaři dokonce přes čtyřicet let!
Ani na klubové úrovni se příliš nedaří. Koeficient má Maďarsko horší než Ázerbájdžán a na paty mu šlape Kazachstán a Moldavsko - což opravdu nejsou fotbalové velmoci. Do skupiny Ligy mistrů nakoukl za posledních mnoho let pouze Debrecín před pěti lety, v Evropské lize jsou účasti častější, ale o postupu do jarní fáze si mohou Maďaři zatím nechat zdát.
Neznamená to ale, že by Maďary fotbal přestal zajímat. Naopak - kdykoli hraje reprezentace nebo některý z klubů významný nebo atraktivní zápas, otevřou se brány národního stadionu Ference Puskáse. Původní stotisícová kapacita byla sice výrazně snížena, ale i tak třeba zápasy Debrecínu proti Lyonu, Fiorentině a Liverpoolu sledoval čtyřicetitisícový dav.
Maďarský premiér Viktor Orbán si dobře uvědomuje vášeň, kterou mnozí „jeho“ občané cítí k fotbalu. Jistě i proto, že fotbal je vedle politiky a rodiny jeho velkým životním tématem.
Fotbal, až pak děvčata
Odmalička kopal do míče, kdekoli to šlo. Hrál závodně, dokud mohl. „Devadesát procent volného času na střední škole jsem trávil fotbalem. Zbylých deset s děvčaty,“ cituje Orbána v jeho životopise polský novinář Igor Janke. Na hřišti je - jako v politice - vždy útočníkem či ofenzivním záložníkem. Bránit ho nebaví.
I po vstupu do politiky se udržuje ve formě, a když je příležitost, jde si zahrát nižší soutěž za Felcsút, kde vyrůstal a má dům. „Když nehraje sám, tak se alespoň dívá na zápasy. A když ani to nejde, snaží se udržet si přehled o výsledcích. To pro něj někdy dělají i podřízení,“ píše Igor Janke.
Orbánova osobní vášeň se přenáší i do jeho politiky. „Dobře si uvědomuje, že fotbal je nejlepším prostředkem pro vzepětí maďarské společnosti,“ myslí si Janke.
INFOGRAFIKA Plný náhled po rozkliknutí. |
Ještě za časů v opozici vybudoval v již zmíněné vesnici Felcsút, šedesát kilometrů západně od Budapešti, mládežnickou akademii Ference Puskáse podle západních vzorů. Mimochodem, když se jednoho z nejmocnějších mužů v porevoluční střední Evropě zeptáte, čím by chtěl být, kdyby se mohl znovu narodit, odpoví: „Nejlepším fotbalistou na světě, jako byl Ferenc Puskás.“
K několika tréninkovým hřištím nedávno přibyl i „ministadion“ pro čtyři tisíce diváků za skoro čtyři miliardy forintů (v přepočtu 340 milionů korun). Přestože stadion nebyl financován z vládních zdrojů, snáší se na jeho stavbu kritika.
Firmy, jež stavbu podpořily, totiž dostaly tučné zakázky od Orbánovy vlády. Pozornost budí i umístění tak velkého stadionu do dvoutisícové vsi - čemuž odpovídají i návštěvy čítající jen několik stovek diváků.
Orbánova vláda začala investovat do sportovní infrastruktury. Maďarské kluby dostaly nabídku podílet se na programu, který má do roku 2016 zmodernizovat 27 malých i větších stadionů v zemi.
Pískot fanoušků
Zatímco ještě před pár lety měl budapešťský Ferencváros jenom skromný stánek ve špatném stavu, letos v srpnu vyběhli jeho fotbalisté proti borcům z londýnské Chelsea na zbrusu novém stadionu pro dvaadvacet tisíc fanoušků. Nese sponzorský název Groupama Arena a stál 13,5 miliardy forintů (přes jednu miliardu korun).
Jenže při slavnostním projevu při otevření stadionu se maďarský premiér věru nesetkal s vřelým přijetím. Naopak, fanoušci ho vypískali, možná proto, že odnedávna fandí Újpešti - a to je arcirival Ferencvárose. (Mimochodem, stadion Újpešti prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 2000-2001, tedy v době prvního premiérského období Viktora Orbána.)
Letos v květnu byl otevřen další velký stadion v Debrecínu, podobně nákladný i velký jako nový stánek Ferencvárose. Vznik také za vydatného přispění vlády Viktora Orbána. Ten při slavnostním otevření řekl: „Díky maďarskému duchu, maďarským architektům, inženýrům a dělníkům a s pomocí staveb, jako je tato, bude Maďarsko opět významnou zemí.“
K tomu lze přičíst, že ještě za vlád socialistů byl postaven nový stadion v Gynru. Stále se ale také hovoří o rekonstrukci velkolepého národního stadionu v Budapešti. Zda vládní injekce skomírající maďarský fotbal opravdu postaví na nohy, nikdo netuší. Je též otázkou, nakolik si tím Orbán „kupuje“ politické body.
Minimálně výše investic do fotbalových stadionů je záviděníhodná. Představme si třeba, že by se během čtyř let naplánovaly a postavily stadiony v brněnských Lužánkách a ostravských Bazalech.
