Špaček: Na led mě nikdo nedostane |
Jak se po zápase cítíte?
To uvidíme spíš zítra, jak tělo vstřebá únavu. Teď převažuje euforie – musím říct, že jsem se cítil docela dobře, kluci mi hodně pomohli. Bude důležité se dobře vyspat, odpočinout si, ráno si lehce zatrénovat a dát se dohromady. Cesta do Plzně je dlouhá.
Vzal jste svůj nečekaný comeback s klidem, nebo se dostavila nervozita?
Moc jsem se nevyspal, pořád jsem věřil, že nakonec na led nebudu muset. Připadám si platnější na střídačce, ale všichni mě podpořili a Michal Straka to s Milanem Razýmem skloubili tak, že když bylo třeba, dali mi odfkrnout.
Na to, že jste hrával poslední rok jen za staré pány, jste působil suverénně.
Nemluvme jen o mně, jsme tu jako tým. S Jirkou Hanzlíkem (s ním hrál ve dvojici) jsem vyrůstal odmalčka, celá první lajna mě podpořila v tom, že jsme si nezavařili. Kluci mi dali pohodu, hráli jsme chytře, vytvářeli si šance. Sice jsme udělali jednu chybu, kterou Zlín potrestal, ale pak jsme zápas dokázali otočit.
Jak se vlastně celý návrat zrodil?
Na soupisku mě dopsali koncem ledna, ale nechtěli jsme to nějak zbytečně vířit. Kdybych dneska nehrál, nikdo by se nic nedozvěděl.
Nastoupil jste rovnou do pátého finále. Šlo o debatu, nebo nařízení trenérů?
Spíš jsem byl postavený před hotovou věc. Určitě toho nelituju, i když to nebylo snadné. Člověk se o to víc soustředil: nechtěl jsem udělat chybu, hrál jsem svůj jednoduchý hokej.
Ve fyzičce nebyl problém?
V hale bylo docela teplo. Hrozně důležité bylo, že jsem točili všechny čtyři pětky a měli hodně sil. Od půlky zápasu jsme Zlín začali přehrávat.
Byl jste i blízko gólu, že?
Asi budu muset víc potrénovat. Nepadlo mi to tam, i když jsem měl šance. Jsem rád, že se aspoň povedlo dát gól naší pětce v přesilovce, mně to možná vyjde příště.
Čili se v pátek chystáte na led?
Věřím, že se kluci uzdraví a já půjdu zpátky na střídačku, tam je moje místo. Uvidíme, jak to bude. Máme na to osmačtyřicet hodin.
On-line reportáž ZDE |
