"Víceméně máme v tuhle chvíli dohodnutou pouze jednu věc. A to dost zásadní - když se náhodou převrátíme, zvedáme na stranu, kde pádluju já," smál se Stanislav Ježek. S ničím lepším než snahou projet všechny branky ani nepočítali. "Budeme poslední," myslel si jednoznačně.
Ve svých kategoriích - tedy kajaku a singlkanoi patří k nejlepším na světě. Na deblu ale spolu seděli teprve čtyřikrát dvacet minut, v závodě ale ani jednou. Jako účastníci her však využili podivného pravidla, které vymyslel pořadatel: Účastníci her mohou jet i debla, i když nemají vyjetou kvalifikaci.
Kromě Britů toho ale využil jen jeden tým - Češi. "Přemlouvali jsme i další, ať se přidají a vytvoříme takovou druhou olympijskou ligu. Němcům se to líbilo, ale zakázal jim to svaz," vysvětlil Ježek. "A Slovák Martikán tu nemá kajakáře."
"Postoupit do finále? To už by byl fakt nesmysl"
Kvalifikace ale všechno změnila. Česká dvojice jela jako první a až na trochu krkolomný úvod zajela slušně. Dokonce velice slušně. Trvalo hezkou chvilku, než je někdo dokázal předjet. Po prvním kole figurovali na osmém místě, jen dvě místa za dvojnásobnými českými olympijskými medailisty Jaroslavem Volfem a Ondřejem Štěpánkem.
Druhou jízdu pak už vynechali. Seděli u cíle v civilu a pozorovali, jak ztrácejí šance ostatní lodě. "My jsme porazili bronzovou loď z Pekingu," kroutil hlavou Ježek nad výsledkem Rusů. "Teď se půjdeme podívat na pravý deblíře, ať vidíme, jak se to má jezdit," smál se Hradilek. V semifinále odpadnou další čtyři lodě… "To už by byl fakt nesmysl, kdybysme prošli dál," shodli se oba. Ale kdo ví.
