Překvapení na Giru. V 17. etapě předčil favorizované spurtery dráhař Kluge

Když osmadvacet kilometrů před cílem z hlavního pole vypálila trojice skvělých časovkářů Bak, Bělov a Konovalovas, v pelotonu se rázem zvýšilo tempo. Tohle bylo nebezpečné, věděli všichni.

Úniknuvší trojice se připojila ke tříčlenné skupině, která byla celý den v úniku a dlouho si držela minimální odstup.

Až kilometr a půl před cílem byla šestice dostižena. Chvíli se zdálo, že o vítězství v etapě si to opravdu rozdají cyklisté v hromadném spurtu.

Jenže z pelotonu v mírném stoupání vypálil Filippo Pozzato. O chvíli později se za ním vydal i Roger Kluge a zatímco italskému cyklistovi došly síly, Kluge prokázal, že je famózním dráhařem. Evropský šampion a letošní vicemistr světa z omnia si podržel minimální náskok a pro celek IAM získal první vítězství na letošním Giru a pro sebe první výhru v kategorii World Tour.

„Profesionálem už jsem šest let, tak dlouho jsem na takové vítězství čekal. Je to pro mě sen,“ řekl vítěz v cíli. „Nebylo to vůbec plánováno. Pracoval jsem pro Heinricha Hausslera, a viděl jsem šanci, tak jsem po ní šel,“ svěřoval se.

Pro tým IAM tak získal vítězství pouhý den poté, co vedení oznámilo, že celek po letošní sezoně zanikne. „Je to zvláštní pocit. Včera jsme byli velmi zklamaní, ale rozhodli jsme se, že budeme držet pohromadě a tahle výhra je úžasnou náplastí,“ uvedl Kluge.

Až za ním dojel na druhém místě domácí Giacomo Nizzolo, třetí byl další Němec Nikias Arndt.

V průběžném pořadí sedmnáctá etapa nic zvláštního nepřinesla. Steven Kruijswijk si může ze svého kalendáře odškrtnout další den, než se jeho růžový sen promění ve skutečnost. „Doufám, že to takhle bude pokračovat,“ usmál se v cíli.

Průběžné pořadí stále vede o tři minuty před Estebanem Chávesem, třetí je Alejandro Valverde, čtvrtý Vincenzo Nibali.

Právě Ital byl po úterní etapě tím nejdiskutovanějším cyklistou, když nestačil na své největší konkurenty v boji o podium. Snesla se na něj obrovská kritika ze strany domácích médií. Vždyť od roku 1999 a dob Marka Pantaniho se žádný italský cyklista nepotkal na Giru s podobným tlakem.

„Proč chcete zraňovat mou pýchu ještě víc? Vždyť už takhle jsem rozervaný na kousíčky,“ říkal zdrceně Gazettě dello Sport. Pak ale dodal: „Dojedu až do Turína, nemůžu to vzdát. Když závodíte, musíte umět přijmout i porážku, vzdát respekt svým soupeřům. A co se se mnou děje? Sám nevím, nemám pro to vysvětlení,“ omlouval se „Žralok“, který na letošním Giru přestal kousat.

Jak se vše odehrálo

Ještě před pěti lety Giru šéfoval Angelo Zomegnan, muž který proslul svou touhou udělat z italské Grand Tour co nejtěžší závod to půjde. Došlo to až tak daleko, že v posledním týdnu nezbyly žádné etapy pro spurtery.

To se v posledních letech změnilo, organizátoři se snaží udělat Giro lidštějším závodem a spurterům dát důvod, aby před třetím týdnem neodjížděli domů. Tím důvodem byla letos sedmnáctá etapa z Molvena do Cassana d ́Adda. Celkem 196 kilometrů s jedinou vrchařskou prémií čtvrté kategorie, která navíc spurterům stála v cestě necelých 100 kilometrů před cílem. Pak už jen dlouhá placka až do cíle – jasný hromadný dojezd, tvrdilo se.

Ale pro koho? Vždyť z nejrychlejších mužů už jich v pelotonu moc nezbylo...

Závod už dříve opustili Marcel Kittel, André Greipel, Caleb Ewan a Elia Viviani. Ze známých jmen tak zůstávala pouze rychlá italská dvojice – Sacha Modolo a Giacomo Nizzolo. A právě Modolo loni vyhrál sedmnáctou etapu těsně před Nizzolem.

„Jenom doufám, že to dojede pohromadě. Musíme si hlavně pohlídat únik, aby neodjela příliš velká skupina. Pak by to mělo být mezi námi dvěma,“ přál si Modolo.