Výsledky studie univerzity v Tübingenu a harvardské Medical School, které vznikly na základě ankety a tzv. metody znáhodnělých odpovědí, jsou bez přehánění šokující: z 2167 atletů, již byli v roce 2011 osloveni při MS v Tegu a Panarabských hrách v Kataru, se jich k užívání dopingu ve 12 měsících před soutěží přiznalo 30, respektive 45 procent.
Dopingový hříšník Gatlin: Chcete pokání? Dobře, omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se |
V síti dopingových komisařů WADA přitom na MS v Tegu uvázlo pouze 0,5 procenta atletů, na Panarabských hrách pak 3,6 procenta. Dlouhodobý průměr pozitivních vzorků je u testování krve a moči pak podle informací z WADA jedno až dvě procenta.
„Studie ukazuje, že biologické testy krve a moči odhalí pouze zlomek dopingových případů,“ říká k výsledkům jeden z autorů studie profesor Harrison Pope Jr. z Harvardovy univerzity. „Je to pravděpodobně kvůli tomu, že sportovci objevili různé cesty, jak nebýt při testech chyceni,“ uznává Pope a dodává, že není žádný důvod se domnívat, že množství dopingu je v roce 2017 nějak zvlášť odlišné od stavu v inkriminovaném roce 2011.
Proč však výsledky studie financované samotnou WADA, které na začátku tohoto týdne zveřejnil časopis Sport Medicine, byly 6 let v trezoru? Podle šéfa světové atletiky Sebastiana Coea panovaly nejasnosti okolo zvolené výzkumné metody. Ta kombinuje triviální otázky s citlivými, třeba těmi na užití zakázané substance, v respondentech vyvolává důvěru a zaručuje nízkou statistickou chybovost.
Taková nařčení od hlavy IAAF ale odmítají autoři studie a obviňují federaci z nečinnosti za účelem skandální data ututlat. Přitom některé závěry včetně zprávy o tom, že na MS v Tegu dopovala třetina atletů, unikly už před dvěma lety a už tehdy čelila IAAF kritice, že studii neuvolnila do médií.
Zdržení? Neví se proč
„IAAF odkládá zveřejnění studie bez konkrétního důvodu. To je vážné porušení svobody publikování,“ hřímal v roce 2015 Rolf Ulrich z univerzity v Tübingenu, která výzkum prováděla.
Ani nyní není jasné, proč došlo k tak dlouhému odkladu. „Nedokážu říct, proč to trvalo tak dlouho. Nemám tušení,“ řekl Ulrich začátkem týdne britskému deníku Guardian. „Tyhle informace měly být zveřejněny o hodně, hodně dříve,“ přidává se Paul Dimeo, expert na doping z univerzity ve Stirlingu, jenž nebyl ve výzkumu zainteresován. Šestiletá pauza mezi dokončením sběru dat a zveřejněním výsledků je podle něj na hranici skandálu.
„Skutečný rozměr dopingu zůstává utajen,“ přiznávají autoři kontroverzní studie, která rozporuje oficiální data WADA. K očistě atletiky zmítané obřím dopingovým skandálem v Rusku i jiných zemích však rozhodně nepřispěje, když zveřejňování podobných profesionálně shromážděných dat bude bránit samotná světová atletická federace.
