Jsou takticky vyzrálejší. Mají formu, předvádí krásný hokej. To ale není samo od sebe. Dokážou přesně plnit koučovy pokyny, držet stanovenou taktiku. Umí se přizpůsobit hře soupeře i reagovat na vývoj utkání. "Hráči dokážou improvizovat. Ale základem je to, že věří své práci," říká kouč Alois Hadamczik.
Krotí je střízlivost. Každým vítězstvím jim roste sebedůvěra, ale opít mlékem se už nenechají. Tak jako třeba před sedmi lety... Jágr a spol. sice doteď vyhráli šest zápasů ze šesti, ovšem na to už teď tady nikdo nemyslí. "Dobře víme, že turnaj začíná až příštím utkáním," řekl kapitán Tomáš Rolinek. Euforie? Na tu je v mužstvu ještě příliš brzy.
Zafunguje spravedlnost. Ta, která v Praze český výběr minula, třebaže si vedl podobně jako ten letošní v Bratislavě. Pravda, o rok později se Češi USA pomstili ve Vídni, jejich suverenita by však měla být odměněna i nyní. Proč? Turnaj by bez nich už neměl takovéhle grády. Stačí, že přišel o domácí Slováky.
Národní smutek aneb Co se tehdy staloByla středa, 5. května 2004. Téměř nikoho v Česku nenapadlo, že toho večera znenadání skončí radostné hokejové jaro. Jenže české mužstvo ztratilo vedení 2:0 a USA dovedly zápas do samostatných nájezdů. Praha se musela dívat na národní smutek a dva hrdiny z USA: Andyho Roache, jenž v rozhodujícím nájezdu přelstil Vokouna, i brankáře Tye Conklina, jenž postupně vychytal Výborného, Havláta, Jágra, Průchu a naposled i Dopitu. Ten přestřelil branku - a nastalo hrobové ticho. "Skvělý pocit," zářil tehdy 28letý gólman, který s rukama nad hlavou spěchal za spoluhráči vychutnat si radost. "Jako hrdina se ale necítím." Po tvářích českých hráčů tekly slzy. "Ještě nikdy jsem neviděl tak skvělé publikum," pravil tehdejší kouč Lener. "Zároveň to prohlubuje bolest, o tom mě to mrzí ještě víc." Šampionát, který měl skončit zlatem V roce 2004 byli Češi na domácí půdě obrovskými favority. |
Tým vede jiný kouč. Nic proti Slavomíru Lenerovi, ale domácí šampionát v roce 2004 takticky nezvládl... I to by však teď pro Aloise Hadamczika mělo být pozitivním poučením. Zvlášť když má na postu reprezentačního manažera právě Lenera, s nímž společně probírají řadu věcí. Skvělý teoretik Lener se o své chyby a poznatky určitě podělil.
Chybí tu kat Roach. Andy Roach. Tenhle urostlý bek se stal noční můrou pro někdejší jedničku Tomáše Vokouna. Američan měl v rukávu při nájezdech trik, o němž nikdo nevěděl. Kdo ví, co by udělal teď... Nikdo si dnes v Česku penaltový rozstřel nepřeje, ale co kdyby přece náhodou? Pro gólmana Pavelce by to mohla být malá psychická úleva.
Poučeni ze zkušenosti. Kdo? Přece české kvarteto Jágr, Havlát, Průcha, Škoula, pomineme-li teď i Lenerovu přítomnost. První tři jmenovaní ve čtvrtfinále v Praze také shodou okolností neuspěli právě v samostatných nájezdech proti brankáři Conklinovi, který v týmu USA nechybí ani letos. "Mysleli jsme si. že je snadno přejedeme, jenže jsme se mýlili," vzpomíná Martin Škoula. Nebojte, že si to nepřipomene.
GRAFIKA (po kliknutí se zvětší)
