Růžičkovy trenérské kvality se zpochybnit nedají. Dvakrát vyhrál titul mistrů světa a ze Slavie vytvořil jeden z nejúspěšnějších klubů v Česku za poslední roky. A je skvělým motivátorem. Přesto tíhu odpovědnosti reprezentačního trenéra mohl svaz udělit někomu jinému. Neotřelému a progresivnímu.
I Růžička se totiž už s českým týmem dvakrát loučil a kritické lavině výtek se nevyhnul. Pohlaváři se však znovu rozhodli, jako by bez emocí, „vsadit na jistotu“, což ke sportu tak úplně nepatří.
Když už se Růžička vrací do divokých vod národního týmu, které jsou pod neúprosným drobnohledem médií i fanoušků, měl by se poučit z předchozích chyb. Hadamczikovi bylo vyčítáno, že si neprosazuje herní systém a hodně spoléhá na improvizaci hráčů.
Růžičkovi se omluvilo pětadvacet hráčů
Nepoučil se, což pár reprezentantů přiznalo i po turnaji v Soči. Růžička měl zase problémy s komunikací. Po vyřazení z olympijského čtvrtfinále ve Vancouveru dostal na nadcházející světový šampionát rekordních pětadvacet omluvenek.
Některé byly oprávněné, jiné... Ve výsledku dorazili jen čtyři hráči z NHL. Navíc byl zvyklý se řídit převážně vlastním instinktem, kdežto nejen zlatá Kanada v Soči dokázala, že trenérský tým specialistů zmůže mnohem víc. A že se výrazné osobnosti na jedné střídačce dokáží respektovat, spolupracovat a podřídit se jedinému cíli: vítězství.
Když už tedy nepřebírá národní tým nový trenér, měl by ho převzít alespoň „nový“ Růžička.
