Celé play off se hraje s podtextem známého "klišé": Vyřazovací boje vyhrávají brankáři. Výrazně tento názor zasáhl již do semifinálové série mezi Karlovými Vary a Spartou. A nyní ve finále, kdy je karlovarským soupeřem Slavia, se situace opakuje. Bylo by ale alibistické veškerý úspěch Varů přisuzovat Lukáši Mensátorovi a porážky soupeřů házet na jejich brankáře - to znamená ve finále na Nerudu s Furchem.
Sám jsem překvapen tím, že Západočeši ovládli oba úvodní pražské duely. Ono porazit Slavii ve dvou zápasech na jejím ledě není vskutku lehký úkol. A osobně jsem byl ve velkém očekávání, co přinese páté utkání. Každopádně úspěch Varů ukazuje na dobrou práci trenérů a také velkou kompaktnost týmu. Je z něj cítit ta správná "chemie". Názorně je to poznat ve chvílích, kdy jeden hráč musí napravit chybu svého spoluhráče. Karlovarští v takových situacích neselhávají. Je na nich vidět velká vůle a touha po vítězství.
Že vše není jen v gólmanech, ukazuje i další činnost: přesilové hry. Ani jeden ze soupeřů se v nich zatím výrazně neprosazuje. Což dokazuje, že i Neruda s Furchem jsou velmi kvalitní brankáři. Někdy je pomyslná čára mezi gólem a zahozenou šancí až neuvěřitelně tenká. Jak říkal již Mario Lemieux: "Zápas můžete vyhrát dvěma způsoby. Buďto dáme víc branek než soupeř, nebo jich méně dostaneme."
Vypadá to, že mezi těmito větami není rozdíl, ale není to tak. Na každou z těchto variant totiž potřebujete různé hráče. Pokud chcete svého soupeře "přejet", je zapotřebí hráčů, kteří své šance dokážou proměňovat. Naopak na to, abyste vítězství ubránili, musíte mít především skvěle zvládnutý defenzivní styl hry a mít k tomu správné hráče.
K jaké možnosti přistoupili Vladimír Růžička a jeho svěřenci? Do jeho hlavy nevidím. Ale ze stylu, jakým pod jeho vedením Slavia hraje, se dalo cosi usuzovat. Dalo se očekávat, že minimálně v úvodu na svého soupeře slávisté vlétnou. A také se tak stalo. Uvidíme, nakolik budou úspěšní s podobnou taktikou v neděli ve Varech – o krok vpřed jsou stále ještě Karlovarští. Určení taktiky bude opět velmi důležité, ale v konečné fázi – tedy při zápase samotném – bruslí po ledě hráči a ne trenéři.
