Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Každodenně vyrážejí na silnice tisíce automobilistů s vědomím, co všechno se jim může přihodit. Většina si však možné důsledky nepřipouští. Ani nemůže, jinak by vůbec nemohli usednout za volant. Podobný klid mohli prožívat někdejší reprezentant ve skoku do výšky Rudolf Baudis a jeho choť Věra, za svobodna Náměstková, bývalá běžkyně na 1500 metrů, když v sobotu 30. října 2004 mířili po dálnici z Prahy k Humpolci a potom na hřbitov v Dobré Vodě u Pelhřimova.
Právě tam odpočívají rodiče Věry Baudisové. Blížily se Dušičky, vezli květiny. Nedojeli však ani do Pelhřimova, zastavil je tragický okamžik. Pro oba manžele znamenal cílovou šachovnici. "Bylo to smutné a skličující," vybavuje si novinář a publicista Petr Feldstein. "Rudu jsem jako atletický nadšenec sledoval už coby dorostence Sparty a fandil mu, vždyť jsme oba bydleli na Letné. A taky proto, že byl na výškaře dost malý a podsaditý, a skákal s brýlemi. On na to ale nehleděl, což se mi líbilo," přiznává Feldstein, který se s Baudisem osobně seznámil až mnohem později, když už bývalý výškař působil rovněž jako novinář.