Mnozí se vzdalovali nebo se nikam nehrnuli. Po vyčerpávajícím boji včetně půlhodinového prodloužení se jim nechtělo kopat penalty, které měly rozhodnout o titulu mistrů Evropy pro rok 1976 mezi Československem a Německou spolkovou republikou.
„Klidně půjdu první,“ prohlásil uprostřed kotle stadionu Crvené zvezdy Bělehrad tehdy pětadvacetiletý Marián Masný, který předtím zle proháněl Dietze na levém beku úřadujících mistrů světa.
SPECIÁL LN POHNUTÉ OSUDY KUPUJTE ZDE |
Stejně jako o čtyři dny dříve Krola na stejném postu hvězdného týmu Nizozemců. Těch, kteří v roce 1974 s Němci ve finále světového šampionátu prohráli a které pak mužstvo kolem kapitána Ondruše nečekaně vyřídilo ve zmoklém záhřebském semifinále.
A na penaltu šel opravdu jako první. On, poněkud uzavřený a tichý hráč, ovšem fotbalový elegán s úžasnou rychlostí a technikou. Ale taky muž bez nervů. Střelou k tyči, na niž věhlasný Sepp Maier neměl nárok, začal slavnou penaltovou pouť za titulem, jež vyvrcholila Panenkovou fotbalovou básní.
Ještě předtím novináři určili ideální sestavu šampionátu: Viktor – Dobiaš, Ondruš, Beckenbauer, Krol – Oblak, Bonhof, Popivoda – Masný, Dieter Müller, Nehoda.
Fotbalová Evropa už jej znala. Vždyť to byl právě Masný, z jehož centrů Nehoda a pak Galis v říjnu předchozího roku překonali hlavičkami Clemence v bráně Anglie, rozjásali napěchované Tehelné pole a otevřeli cestu za postupem z kvalifikační skupiny.
