Měla to být rutinní cesta na přátelský zápas do nedaleké Šoproně. Jenže ženský basketbalový tým Uni Györ k němu 7. září 2013 nedojel.
Cestu klubovému autobusu zkřížila lada, a přestože se řidič střetu s ní snažil vyhnout, havárii nezabránil. Při nehodě zahynuli trenér Ákos Füzy a generální manažer klubu Péter Tapodi.
Ostatní členové týmu utrpěli různě vážná zranění. Nejhůř z hráček dopadla tehdy devatenáctiletá Nataša Kovačevičová, jíž lékaři museli amputovat levou nohu pod kolenem.
Za měsíc a půl už střílela na koš
Kovačevičová patřila mezi velké talenty srbského basketbalu. Rok před nehodou získala s národním týmem do 18 let bronz na mistrovství Evropy. V létě 2013 přestoupila z Crvene zvezdy Bělehrad do maďarského Györu a těšila se na zápasy prestižní Euroligy.
Do jejího osudu však vstoupila tragická událost. Jen těžko si poté dokázala představit, že by se k vrcholovému basketbalu vrátila.
„Po nehodě jsem se rozhodla během rehabilitace nepospíchat a dělat všechno v klidu. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu takhle daleko,“ líčila později.
„Jenže není v mé povaze něco vzdávat, takže jsem začala pracovat ihned, jak to bylo možné. Ještě do nemocnice za mnou docházel kondiční trenér a já pod jeho dohledem na lůžku cvičila.“
Stačily necelé dva měsíce a Nataša si to znovu namířila do tělocvičny a na jedné noze, umělou protézu ještě neměla, střílela na koš.
INFOGRAFIKA. Nataša Kovačevičová dál hraje basketbal, amputaci nohy navzdory.
„Lékaři v ten okamžik vůbec netušili, že jsem mimo kliniku. Raději jsem se jich ani neptala na svolení. Bratr udělal z tělocvičny fotky, a když je dal na sociální sítě, překvapila mě halda nadšených komentářů.“
Reakce blízkých a fanoušků jí dávaly sílu a povzbuzovaly k pokrokům. K milovanému sportu se vrátila nejprve jako ambasadorka federace FIBA Europe a také založila nadaci pomáhající mladým sportovcům, kteří se náhle dostali do vážných zdravotních problémů.
„Chci ukázat, že taková událost nemusí znamenat konec, je to jen nový začátek,“ rozdává naději.
Po dvou letech od nehody to vypadalo, že se jí sen o návratu na palubovky opravdu může splnit.
V červnu 2015 nastoupila k exhibici legend a v listopadu s ní Crvena zvezda, odkud do Maďarska přestoupila, podepsala smlouvu.
Její chvíle, na kterou se neskutečně těšila, přišla 11. listopadu večer. Když v šesté minutě zápasu srbské ligy proti Nišis číslem 7 nastoupila, celá hala jí tleskala.
Soupeřky ji nešetří
V 16. minutě pak vstřelila svůj první koš. „Jsem nadšená, že žiju, natož že zase hraju basketbal. Přijde mi, jako by se ty dva roky ani nestaly,“ uvedla Kovačevičová po utkání, v němž přispěla k výhře 78:47 pěti body.
„Doufám, že ukážu lidem, že mohou dosáhnout všeho, když si to usmyslí.“
Z duelu si odnesla míč podepsaný soupeřkami, které ji ale prý na hřišti nijak nešetřily. „A tak to má být. Byl to skvělý pocit, když jsem poprvé trefila koš. Myslím, že mám ještě dost co zlepšovat, protože mi pořád chybí herní praxe, ale zvládnu to,“ slibovala.
Nezůstalo jen u jednoho zápasu. Kovačevičová nastupuje pravidelně, většinou si připíše 10 až 20 minut. A pokaždé si může říct své další oblíbené rčení: Carpe diem!
