Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Hašek mladší musel kvůli roztroušené skleróze opustit vrcholový fotbal

Sport

  7:30
Před pěti lety se od lékařů dozvěděl chmurnou diagnózu: Máte roztroušenou sklerózu. On, fotbalista tělem i duší, který dosud znal „jen“ výrony, bolavý meniskus či zlomeninu nohy. Teď chtěla Ivana Haška mladšího zastavit nevyléčitelná choroba. Pustil se s ní však do války a díky své povaze, vůli a lékům si drží nemoc od těla.

Ivan Hašek mladší v dresu Lipencí foto: Reprofoto

Byl to šok, a nejen pro něho, pracovitého záložníka a srdcaře, který na hřišti připomínal slavného tátu. Talentovaný odchovanec a kmenový hráč vršovických Bohemians, tehdy třiadvacetiletý, jenž v červnu roku 2011 ukončil hostování v druholigovém B-týmu Sparty, se nedlouho poté začal cítit nesvůj. „Bolela mě hlava, brněla ruka. Zprvu jsem tomu nevěnoval velkou pozornost, ale po dvou týdnech, když brnění nepřestávalo a spíš se rozšiřovalo po celém těle, jsem šel za profesorem Pavlem Kolářem,“ líčil syn někdejšího reprezentanta, trenéra a bývalého šéfa českého fotbalu.

Zablokovaná páteř? Omyl

„Domníval se, že má zablokovanou krční páteř, ale nezdálo se mi to,“ vzpomínal Kolář, vyhlášený fyzioterapeut. „Příznaky signalizovaly, že by se mohlo jednat o roztroušenou sklerózu, tak jsem Ivana poslal na magnetickou rezonanci. Pak už to bylo zřejmé a zavolal jsem jeho tátovi. Chtěl jsem se poradit, jak to Ivanovi oznámit,“ dodal.

Definitivní ortel vyřkla profesorka Eva Havrdová, neuroložka světového jména. „Udělala mi lumbální punkci a potvrdila předchozí diagnózu,“ vzpomínal v roce 2013 Hašek junior. S odstupem tvrdí, že pro něho to šok nebyl. „Já si to nepřipouštěl. Nechtěl jsem tomu věřit, pořád jsem si myslel, že to bude dobré.“

POHNUTÉ OSUDY: Statečnosti a vůli Romana Bernata se poklonil i Jágr

Pavel Kolář pro to má vysvětlení. „Moc si to nebral, ne vždy člověk diagnózu přijme. Je to taková obrana – když si někdo poraní míchu a ochrne, taky to v prvních týdnech nebo i měsících nepřijme,“ vysvětluje. Brzy to ale mladému fotbalistovi došlo. „Na jednu nohu jsem nemohl došlápnout, ležel jsem doma, bral kortikoidy a byl bez nálady. Na nic jsem neměl chuť, pořád mě brnělo tělo a bolela hlava. A když už to trvalo dva měsíce, bylo to nepříjemné,“ přibližuje.

Svět se mu ale i v těch těžkých týdnech nezhroutil. „Doma byli všichni pozitivní, rodiče, přítelkyně a brácha mě hodně podrželi,“ zmíní i staršího bratra Pavla, který hrával ligu třeba v pražské Dukle. „Stáli za mnou, takže jsem si to nepřipouštěl pořád. Říkal jsem si – žiješ, můžeš dělat, co bys chtěl, tudíž to zase tak špatné není. Mám sice nějaká omezení, ale doufám, že mě nechytne žádná další ataka.“

S vrcholovým fotbalem musel okamžitě skončit. „Ptal jsem se, jestli není nějaká šance pokračovat, ale paní profesorka Havrdová byla poměrně striktní. Je to kapacita, přednáší po celém světě. Říkat jí něco takového nemělo a nemá smysl. Vysvětlila mi, že při nadměrném vyčerpání by se nemoc mohla projevit znovu.“

Bojovník. Jako na hřišti

Rezonance odhalila chorobu pouhý den před tím, než měl jet na soustředění s německým klubem RB Lipsko, někdejší slavnou Lokomotivou. „Sehnali movitého sponzora, mají velký stadion, chtěli se co nejrychleji prodrat ze čtvrté nejvyšší soutěže až do bundesligy. Těšil jsem se, ale bohužel...“

„Hodně talentovaný hráč, navíc velmi cílevědomý a pracovitý. Kariéru měl rozjetou slibně, i když jej často brzdila zranění,“ vzpomínal na Ivana Haška mladšího trenér Zbyněk Busta, který jej vedl v Bohemians 1905 v dorostu i v A-týmu. A hned vyjmenuje zálohu Vršovických, která byla svého času nejmladší v lize: Jan Moravec, Ivan Hašek, Jan Morávek, David Bártek.

„Všem tehdy bylo kolem dvaceti, samí šikovní kluci. Velmi mě mrzelo, když jsem se dozvěděl o Ivanově nemoci, ale často slýchám, že se drží skvěle, že bojuje. To sedí, na hřišti se taky nikdy nevzdával,“ vzpomínal v roce 2013 Busta. „Ivanovo onemocnění mě hodně sebralo, ale je prima, jak se z toho dostal,“ připojil výše uvedený Jan Moravec, který se s Haškem přátelí stále. „Vždycky to byl super kluk, zapálený do fotbalu, jeho rozdělování balonů oběma nohama nebo střely byly lahůdkové. A to všechno mu zůstalo, to je fajn.“

Po jednom ze zranění se Hašek na jaře 2010 rozehrával v Čáslavi, v sezoně 2010/2011 hostoval v rovněž druholigové rezervě Sparty. „Byl platným hráčem a hodně nám pomohl,“ říkal v roce 2013 tehdejší trenér letenského B-týmu Zdeněk Svoboda. „Žádný souboj nevypustil, byl to poctivý srdcař a zarputilec, to zdědil po tátovi. Jenže u nás nezůstal, klub začal sázet na odchovance,“ přibližuje dobu, jež těsně předcházela onemocnění záložníka.

POHNUTÉ OSUDY: O lítost nestojí. Házenkář Karol Bielecki dává góly i bez oka

„To nás tehdy zasáhlo všechny,“ chmuří se Svoboda. Za Haškem juniorem chodili i v létě toho roku kamarádi, bývalí spoluhráči. Potěšit jej, popovídat si. Jen občas měl někdo tendenci litovat ho. „Nikomu to nezazlívám, ale vadilo mi to. Teď mám kolem sebe kluky, kteří mě nelitují – bavíme se jako dřív,“ tváří se spokojeně.

Myšlenky na fotbal však měl a má pořád. „Po dvou měsících prášky zabraly, zase jsem mohl chodit a hned jsem šel hrát hanspaulskou ligu. Jenže jsem se ještě necítil dobře. Ale koncem podzimu už jsem mohl dělat všechno,“ těší jej.

Přemíra námahy by mu mohla uškodit, ale zápasy v I. B třídě za Lipence, kde to má z domova na hřiště padesát metrů, mu tehdy profesorka Havrdová schválila. „Fotbal mi chyběl, mám radost, že si můžu zahrát aspoň takhle,“ zdůrazňoval. Pavel Kolář mu jeho krok posvětil: „Je dobře, že hraje. Přestat se sportem by při té nemoci bylo mnohem horší.“

Ivan je jednička

V sezoně v roce 2012 tým Sokola Lipence s ním v záloze sáhl po klice postupu – po dlouhých 48 letech si klub vybojoval účast v I. A třídě. Hašek k tomu přispěl dvanácti góly, byl druhým nejlepším střelcem mužstva. „Ivan je naše jednička. A bojovník, který umí dát gól v nejdůležitějších chvílích,“ chválí jej místní.

Obden si píchá injekce s látkami, které nemoc potlačují. Studoval na bankovním institutu. V roce 2013 byl asistentem u juniorky „své“ Bohemky, pomýšlel i na kariéru trenéra, což se mu splnilo - jako trenér působí v Lipencích, které se v I. A třídě udrželi dodnes.

„Trenéřina ale přináší stresy, znám to, těch se musíš vyvarovat,“ říká mu táta. „Když ho to ale baví, není to úplně mimo,“ soudí profesor Kolář. „Stres to možná je, ale kdyby dělal něco jiného, co by ho třeba nebavilo, mohl by to být ještě větší stres.“ Přepadá jej nostalgie? „Jen občas mě napadne, že bych na to pořád měl. Ale fotbal už mě tolik nebere,“ tvrdí. V srpnu 2015 si otevřel v Praze japonskou restauraci.

Ivan Hašek starší: Ivan nám dělá radost

Už je, zdá se, v poklidu, ale má za sebou dramatické období. Stejně jako jeho ženu i druhého syna také Ivana Haška, bývalého fotbalového reprezentanta, později trenéra a v jednu chvíli i svazového šéfa, trápilo náhlé onemocnění mladšího ze synů Ivana. Navíc jej v nejtěžších chvílích dělily od rodiny tisíce kilometrů. V roce 2013 poskytl Lidovým novinám rozhovor.

LN Vzpomenete si, kdy jste se poprvé dozvěděl, že s vaším synem není něco v pořádku?

To jsou věci, které se nezapomínají. Byly to asi nejhorší chvíle... Zavolal mi docent Pavel Kolář, ať se za ním zastavím. Bohužel mi řekl to o roztroušené skleróze, vlastně jsem to věděl dřív než Ivan. Byla to špatná zpráva pro rodiče, pro celou rodinu. Ale Pavel Kolář mě ujistil, že to taková tragédie není, že se s tím dá bojovat. A Ivan s tím bojoval a bojuje zdárně. Jeho zásluhou to máme všichni snazší a jednodušší, je v pohodě.

LN O týden později jste odletěl trénovat do Dubaje. Asi vám nebylo lehko na duši...

O tom se špatně mluví a ani to neumím vyjádřit, protože kdo to nezažije, ten si to neumí představit. Tak nepříjemnou věc bych nepřál nikomu. Letíte někam za novou výzvou a zároveň opouštíte syna s ještě čerstvou diagnózou. Jenom díky tomu, že Ivan je takový, jaký je, jak se chová a jaký má k té věci přístup, to mně, manželce i svému bratrovi Pavlovi hodně ulehčil. Jeho klid je úžasný, je to strašně vyrovnaný kluk. Zaplať pánbůh, to je pro nás hodně důležité. Když si na to léto vzpomenu, není mi moc dobře. Myslel jsem na Ivana denně, vymazat to nešlo. V pohodě jsem rozhodně nebyl a vím, že to na mně muselo být znát.

LN Ivan hraje dál, doma v Lipencích u Prahy je oporou místního Sokola. Pozorujete na něm, že mu velký fotbal chybí?

Touha a realita jsou odlišné věci. Realita je taková, že nemůže vrcholově sportovat, ale bere to tak, jak to je. Našel si fotbal v Lipencích, což je dobré, člověk se aspoň může podívat, jak sportuje. Sice to není na vrcholové úrovni, ale letos postoupili, pořád dělá to, co ho baví a co má rád.

LN Měl na postupu do I. A třídy po 48 letech velký podíl?

Neviděl jsem všechny zápasy, ale určitě hodně pomohl, dal docela dost důležitých gólů. Kluci to oslavili, jak se sluší a patří.

LN Fotbal je magická záležitost, a když synové dělají tátům radost i v tomto směru, tak je to prima. Ani na chvilku jste nezalitoval, že Ivan velký fotbal hrát nemůže?

Vůbec, to je přece jasné. Líto mi je jen to, že není zdravý. Já ho nikdy do sportu nebo do fotbalu nenutil. Možná, že kdyby jenom studoval, byl by udělal líp, protože má velké nadání a dotáhl by to hodně daleko. A to, že oba kluci hráli fotbal... Já je opravdu nenutil, cestičku si vyšlapali sami.

LN Jistě jste pro ně ale byl velkým vzorem – reprezentant, čtvrtfinalista mistrovství světa...

Jo, to asi jo. Když je člověk vidí, jak hrajou fotbal, tak má radost, navíc je to opravdu baví. To je ale nádherné pro každého tátu, jistě i nefotbalového. Kdyby ale Ivan nedělal sport, dělal by něco jiného. Pro mě je nejdůležitější, že je to slušný a dobrý člověk. To je k nezaplacení.

Ivan Hašek.

LN Z největších těžkostí spojených s onemocněním se Ivan dostal během dvou měsíců – bylo hodně těžké pracovat v Dubaji a zároveň sledovat stav syna?

Byli jsme v denním telefonickém kontaktu nebo jsme si skypovali, jenže člověk to má v hlavě pořád. Vymlouvat jsem se na to ale nemohl, byla to realita a člověk si na ni musel zvyknout. Tak, jak se s nemocí naučil žít Ivan, jsme se to naučili i my všichni kolem. A když začaly zabírat prášky, mohl jsem si oddechnout. Z nejhoršího jsme byli venku, hned měl člověk lepší pocit. Ale opatrnost je namístě pořád.

LN Ivan se teď chce věnovat trenéřině, už má k tomu našlápnuto coby asistent u juniorky vršovických Bohemians. Těší vás, že znovu, byť možná trochu dřív, než se dalo čekat, kráčí ve vašich šlépějích? Abych se přiznal – netěší. Měl by se vyvarovat stresových situací. I když je pohodář a kliďas, který se nerozčiluje, měl by se vyhýbat některým momentům, které trenérské povolání přináší. Takže bych si spíš přál, aby dělal jiné věci, i když mu to zakazovat nemůžu. Nadšený z toho ale nejsem, vím, jaké jsou na trenérské lavičce tlaky – člověk se kolikrát trápí, když chce něco změnit a nejde to. Nerváky jsou v trenéřině na každodenním pořádku a nevím, jestli by to Ivan ustál.

LN Na druhé straně se zdá, že hledal pozitivní cestu. A že ji našel. Nepochybně. To je na všem nejdůležitější – nelituje se, netruchlí. To nám s mamkou dělá strašnou radost a jako rodiče jsme na něj pyšní.

LN Úvodní kolo I. A třídy se hraje za týden, vy hrajete s Ladislavem Vízkem stejnou soutěž za Dolní Chabry, ale jinou skupinu. Není vám to líto? Mohl jste si zahrát proti synovi...

Ale i kdybychom byli ve stejné skupině, s největší pravděpodobností bychom si protisobě nezahráli. Áčko Chaber nám s Láďou už trochu ujíždí, takže teď budeme chodit za B-tým, abychom si nedělali ostudu. A vlastně jsem rád, že na sebe s Ivanem nenarazíme. Určitě by mě nakopl! (úsměv)

(rozhovor vznikl v roce 2013)

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...