Podepsal návrat, pak v kabině prozřel. Hlava řekla dost, líčí Prospal

Byl to šok: Prospal dostal nabídku od Vancouveru, kam dokonce odcestoval. Vypadalo, že bude bojovat na farmě, jenže.... "Když jsem přišel do kabiny, probíhala videoporada a já se přistihl, že jsem mentálně někde jinde, což se mi nikdy předtím nestalo. Na ledě jsem stíhal a věřím, že bych se do toho dostal..."

Ale?
Večer jsem na hotelu začal přemýšlet. Hlava a srdce mi říkaly, že tady už nechci být. Myslel jsem na rodinu a také na to, jestli se chci o tu šanci vůbec prát.

Hrálo roli, že jste dlouho nehrál?
Jistě. Trávil jsem čas se ženou a dětmi a uvědomil si, že přišel čas. Že jenom oddaluju zásadní rozhodnutí. Asi jsem potřeboval vycestovat pryč, abych přišel na to, co chci ve svém životě nejvíc: už nechci přicházet o chvíle s nejbližšími. Navíc už ve mně asi není ten chtíč dokazovat, že na to mám.

Bylo to náročné?
Bude mi 39 a já tohle dokazoval sobě i všem okolo posledních 35 let. Po té probdělé noci ve Vancouveru jsem byl hodinu na telefonu s manželkou a věděl, že mě na led už nic neláká. Můžu říct, že od té chvíle se mi hrozně ulevilo. Jako kdyby všechna tíha na světě, která mi ležela na bedrech, byla pryč. A tak se cítím pořád.

Co vám řekl malý Vašík, že už tatínek nebude hokejista?
Každý rodič je pro své dítě vzor. Ukazoval jsem jim, že nic v životě není zadarmo, že si všechno musí vybojovat a dát všemu 100 procent. Proto to pro mě bylo svým způsobem jednoduché rozhodnutí, protože jsem věděl, že tomu 100 procent dát nemůžu.

Kdo se o vašem konci dozvěděl první?
Samozřejmě manželka, která je mým nejbližším důvěrníkem a člověkem, kterého považuju za nejlepšího kamaráda. Po ní jsem to oznámil agentovi a potom jsem zvednul telefon a zavolal kouči Tortorellovi.

Kdysi jste říkal, že by vás lákalo dělal manažera v NHL. Platí to?
Samozřejmě, i když o tom v tuhle chvíli nepřemýšlím. Nejdřív si chci užívat hokejového důchodu, ale určitě na to přijde řada.

Dá se říct, že si za tím půjdete?
Já už třeba dostal nabídku na trénování mládeže. Ale mě by hrozně moc lákalo postavit si svůj tým, vytvořit si to k obrazu svému. Protože věřím, že za spoustu let hokejového života jsem se něco naučil. I když vím, že každý hráč nemusí být úspěšný trenér nebo manažer. Věřím, že pro to nějaké vlohy mám.

Máte troufalý cíl. Je reálný?
Musím se k němu propracovat. Když jsem prodlužoval smlouvu v Columbusu, tak mi nabídli, abych v klubu jednou pracoval. Pořád je to jenom ústní dohoda, ale oni si tady zakládají na tom, že takové dohody se mají držet. Tak se uvidí.

Malinko to odlehčím: spoustu hokejistů po konci kariéry přibírá, nebojíte se, že takhle dopadnete?
Bojím se a nechci to dopustit. Ale celý život jsem zvyklý se hýbat, takže v tom budu pokračovat. Vždyť už se mi v neděli ozval Filip Kuba, abych šel na led. A nezdravě jíst také nezačnu. Vždyť já se hlídám několik let. Po třicítce jsem shodil dokonce skoro deset kilo, abych to ujezdil. Nikdy jsem totiž nebyl skvělý bruslař. V NHL jsem vydržel tak dlouho díky tomu, že jsem se staral o své tělo.

Jak se těšíte na olympiádu?
Strašně moc. Člověk, který se tak dlouho živil sportem, to dokáže ocenit. Bude zajímavé, jak to zvládnu kvůli časovému posunu. Ale nenechám si ujít české sportovce a zvlášť český hokej.

Nevím, jestli jste to vůbec stačil sledovat, když jste mimo...
... Ale stačil. Takže nic kolem té nominace mi vůbec neušlo.

A co říkáte na všechny ty diskuze, které se kolem ní vyrojily?
Jako první řeknu, že každý má svůj názor. Druhá věc je, že každý trenér má svaté právo vzít si hráče, které si sám vybere a kterým věří. Je spousta generálů, ale já bych chtěl dát týmu klid. Mohli bychom dlouze diskutovat o složení kádru a já bych pár hráčů samozřejmě vybral také úplně jinak. Ale já tu možnost neměl, já nejsem trenérem národního týmu. Takže by ode mě nebylo profesionální a ani kolegiální pouštět se do hodnocení.

Lidé mají po otevřených výměnách názorů přehled, kdo je zastánce a kdo odpůrce kouče Hadamczika. Nemůže to poznamenat atmosféru v týmu?
Samozřejmě, že tohle může udělat v kabině pěkný dusno. Anebo to kluky může naopak vyburcovat ke skvělému výsledku.

Jaké jsou šance českého týmu?
Jakákoli placka by bylo něco neskutečnýho. Češi si navykli na medailové hody a když nároďák neuspěje, přijde velká kritika. Jenže dneska může uspět strašně moc týmů, to je pohled soudnýma očima. Neupírám lidem právo na jejich názor, ale pokud hráči nechají na ledě všechno, pak jim nemůže nikdo nic vyčítat.