Tedy výprasku. I u sparťanů bylo drzé čelo lepší než fotbalová kvalita. Žádná velká pokoukaná to z mého pohledu nebyla. Ale Rudí tentokrát několikanásobně svým hladem po třech bodech zastínili náš pověstný ťukes. Samozřejmě: Limberského vyšachoval třináctý hráč – diváci, kteří hlasitým bučením při každém jeho dotyku s míčem zcela vyzmizíkovali jeho krajní výpady.
DALŠÍ FANOUŠCI |
Jenže podobně neviditelní zůstali i kapitán Horváth a druhé křídlo Rajtoral. Podtrženo sečteno: ve shodě s křesťanskými tradicemi jsme na Bílou sobotu "sestoupili do říše mrtvých". Není důvod k velkému smutnění. Titul máme pořád ve svých rukou – když získáme stejně bodů, skóre držíme lepší.
A i tradice přece hovoří o zmrtvýchvstání.
Autor (28) ví, že jeho tým je předurčen pro velké výhry v evropských pohárech.
Smutek? Ne, titul máme
