A příští týden na ni bude upřena pozornost jako na medailovou kandidátku na "krátkém" mistrovství světa v Istanbulu. Chocová závodila už na mistrovství Evropy v Antverpách v roce 2001, a když na ME juniorů o rok později v Linci získala na tratích 50 a 100 metrů bronz a stříbro, vkládaly se do ní velké naděje. Ještě týž rok byla šestá mezi dospělými na stovce na kontinentálním šampionátu. To vše v krátkém bazénu.
Česká plavkyně (prsařka) Petra Chocová (vpravo) a Irka Sycerika McMahonová
Jenže pak si deset let nepřipsala žádný výraznější úspěch. Až letos. Přitom má za sebou tři operace pravého ramena, bolí ji levé rameno, má už půl roku problémy s loktem, kde má zánět. "Tenhle recept na úspěchy rozhodně nikomu nedoporučuji," řekla s úsměvem Chocová. "Je ale pravda, že kvůli těm bolestem víc odpočívám, a možná proto se mi začalo dařit," uvedla. Už několikrát chtěla ukončit kariéru. Říkala si, že to nemá zapotřebí.
S dnes už bývalým koučem Jaroslavem Strnadem se však naučili balancovat mezi tréninkem a odpočinkem, Chocová navíc umí plavat s bolestí. "Poslední dva roky to je extrém. Trénuju, dokud to nebolí tak, že brečím do vody. Pak už vím, že je konec a musím si dát odpočinek," vyprávěla. Do levého ramena si však prý lékaři zasáhnout nenechá. Ani loket zatím neřeší, byť jí doktoři doporučili sádru na sedm týdnů.
"Dokud to jen bolí, tak trénuju dál. Nemůžu si dovolit takovou pauzu," řekla. Po MS možná k nějaké léčbě sáhne. "Slyšela jsem něco o pijavicích, takže budu zkoušet všechno, snad to zabere," usmála se. Podle lékařů to kvůli nadměrnému zatížení lepší nebude. "Už jsem se s bolestí naučila žít," uvedla.
Naučila se ovládat i psychiku
Nejen ale schopnost snášet bolest stojí za jejími úspěchy. Chocová se také za dlouhé roky naučila ovládat psychiku. Přestěhovala se domů do České lípy, kde žije se svým přítelem, trénuje stejně jako v začátcích s otcem. "Postavila jsem plavání na druhou kolej. A vím, že když neuspěju, svět se nezboří, že to není o tom, jestli mě trenér po závodech zabije," řekla. Aby měla před velkými akcemi hlavu v klidu, využívá i psychologa.
V posledních letech už pomalu ztrácela motivaci, ale když uviděla Simonu Baumrtovou, jak v devatenácti letech v roce 2010 získala medaili na ME, řekla si rozhodně: "Když může tak mladá holka, proč ne já!" A letos už vylepšila český rekord na 50 metrů o sekundu a půl, nyní atakuje magickou hranici 30 sekund. V Chartres ji dvakrát nepokořila jen o dvě setiny. To je nyní její hnací motor.
"Chtěla bych na mistrovství světa do finále, to se mi ještě v kariéře nepovedlo," řekla. Aktuálně má ve světových tabulkách čtvrtý nejlepší výkon. "Ale to nic neznamená," upozornila. A medaile? "Spíš ten čas je pro mě velká výzva, ale je pravda, že kdyby to zacinkalo, tak je mi výkon asi jedno," doplnila. A končit prý nebude. "Ještě u toho bazénu asi nějakou chvíli vydržím," ujistila s úsměvem.
