Ervin doplaval v čase 21,40 a o setinu sekundy porazil obhájce zlata Florenta Manaudoua z Francie. „Je to naprosto neskutečné, absurdní. Když jsem dohmátl a viděl jedničku vedle svého jména, musel jsem se jen smát,“ popisoval pocity.
Svým výkonem vzbudil úžas i u reprezentační kolegyně Katie Ledecké. „Vyhrát po šestnácti letech, kdo tohle dokáže? To je, jako kdybych po zlatu z Londýna získala další až v roce 2028...,“ divila se devatenáctiletá Ledecká, jež v Riu slavila čtyři triumfy.
Ervinova cesta ke druhému olympijskému vítězství byla plná odboček. V Sydney se coby devatenáctiletý podělil o zlato s krajanem Garym Hallem a byl považován za jednu z nejzářivějších mladých plaveckých hvězd. Pak však následovalo vyhoření a v roce 2003 dal soutěžení v bazénu sbohem.
Výtěžek z aukce věnoval charitě, jednu medaili ztratil
Rozloučil se i se zlatou medailí, kterou dal do aukce. Vynesla 17 100 dolarů, jež věnoval na pomoc obětem ničivého cunami v Indickém oceánu v roce 2004. Jak bez obalu přiznal, stříbro z kraulařské štafety ze Sydney ztratil.
Do americké reprezentace se vrátil před Londýnem 2012 a znovu nalezenou lásku k plavání neztratil, i když ve sprintu volným způsobem skončil pátý. „Rozhodnutí pokračovat bylo jednoduché. Bavilo mě, co dělám, tak proč končit,“ vzpomínal Ervin. „Je to neskutečná cesta, když si pomyslíte, že jsem po 16 letech zpátky na stupních vítězů. Ale vděčím za to lásce a podpoře svých nejbližších, své rodině,“ řekl.
Ervin je v bazénu lehce identifikovatelný díky potetovaným pažím. V rozhovorech s novináři často stočí řeč na různá témata od filozofie po biblické alegorie. Tento rok vydal knihu s podtitulem „Olympionikova elegie“, v níž popisuje bouřlivé životní zážitky včetně drog a sexu.
  |
Muž, jenž ve vizitce na oficiálním webu amerického plaveckého svazu uvádí jako své vysněné budoucí povolání „rocková hvězda“, po zlatém závodě novinářům Riu prozradil, že se stal v červenci otcem. Dcera se mu narodila během národní kvalifikace, po níž ho čekala poslední příprava na hry. „Bylo to jako blesk. Takže jsem neměl ještě šanci se s ní setkat a snažil jsem se jí po závodě poslat zprávu,“ řekl.
Ačkoli zisk zlata po 16 letech by mohl být považován za ideální způsob k zakončení kariéry, Ervin na něj nemyslí. Nevylučuje dokonce ani to, že by plaval i za čtyři roky v Tokiu.
„Samozřejmě se budu snažit dostat do reprezentačního týmu. Líbí se mi být v prostředí, jež mě motivuje k tomu vymáčknout ze svého potenciálu to nejlepší. Nemyslím si, že by mě v tom měl omezovat můj věk nebo strach z porážky,“ dodal se zlatou medailí kolem krku. „Zatím si ji nechám. Ale kdo ví, co budoucnost přinese?“ řekl jeden z nejpřekvapivějších vítězů v olympijském bazénu v Riu.
