Gentleman s vybraným chováním, který nade vše ctil pravdu vstoupil do dějin také svým neochvějným postojem. Jak za války, kdy jako bývalý Rakušan odmítl vstoupit do nacistické strany, tak po roce 1948, za komunistů.
"Komunisté mě nepřemlouvali, jako bývalému profesionálovi mi nevěřili. Ale vlastně ano – v roce 1951 jsem přestoupil z Vítkovic do Hradce Králové, abych to měl blíž za rodinou do Prahy. Na prvního máje 1953 přišli, abych šel na manifestaci, prý kvůli lidem. A malér byl na světě. Před tribunou s potentáty totiž lidé, když mě spatřili, namísto volání Ať žije soudruh Antonín Zápotocký nebo Ať žije soudruh Čepička, který na tribuně byl, začali skandovat Ať žije Bican! Bylo zle, nařkli mě, že jsem provokatér, a v Hradci jsem skončil," připomněl slavnou historku Bican.
Ještě před osudným únorem mu přitom ležely na stole nabídky k přestupu do zahraničí – také z Juventusu Turín. Šest milionů korun, skvělý plat, to všechno bylo ve hře.
