Deník Welt napsal: „Těžká porážka Claudie Pechsteinové.“
Thomas Summerer, obhájce rychlobruslařky, pronesl: „Toto je černý den pro všechny evropské sportovce.“
Sáblíková na olympiádu patří, pravidla jsou ale nejasná, míní právník Štovíček |
A sama 44letá Claudia Pechsteinová, pětinásobná olympijská vítězka, dodává: „Vždy jsem měla v německou justici plnou důvěru. Ta však nyní utržila tvrdou ránu.“
Spolkový soud v Karslruhe zamítl její žalobu proti Mezinárodní bruslařské unii (ISU). Požadovala odškodnění pět milionů eur jakožto kompenzaci za dvouletý trest za doping, který dostala v roce 2009 na základě nepřímých důkazů.
Pechsteinová proto nejen že nemohla závodit, ale ztratila zároveň i četné sponzory a investovala statisíce eur do medicínských testů a právních procesů, aby dosáhla očištění.
Nikdy neměla pozitivní dopingový test. Potrestali ji jen na základě zvýšených hodnot retikulocytů naměřených v její krvi. Později doložila vyjádření šesti desítek hematologů, že zvýšené hodnoty způsobila genetická porucha, zděděná po otci. Což dodatečně připustila také Německá antidopingová agentura. „To však nemá žádný význam pro minulost,“ uvedl Lars Mortsiefer, šéf agentury.
Rychlobruslařce nepomohl ani fakt, že Světová antidopingová agentura (WADA) později zrušila pravidlo, podle něhož může být sportovec potrestán pouze na základě zvýšené hladiny retikulocytů.
Vynucená dobrovolnost
Odvolala se ke sportovní arbitráži CAS v Lausanne, ale neuspěla. Ani to ji nezastavilo, šla dál, překročila „Rubikon“ a obrátila se na německé civilní soudy. Učinila tak i přesto, že federace olympijských sportů vyžadují od sportovců písemné prohlášení, že budou plně respektovat autoritu CAS a nebudou se dovolávat svých práv u národních soudů. Také ona toto prohlášení v minulosti podepsala. Žalobou u civilního soudu tedy vlastně vyzvala na souboj celý současný systém sportovního práva.
Vrchní zemský soud v Mnichově loni její žalobu na ISU skutečně přijal, jenže spolkový soud nyní jeho verdikt změnil - a odmítl ji.
  |
Pechsteinová, která se líčení zúčastnila v policejní uniformě, nejprve opustila jednání beze slova. Pak se vrátila a reportérům řekla: „Každý uprchlík, který se dostane do Německa a zaregistruje se tady, může využívat právní ochrany. My sportovci ne.“
Německý spolkový soud ale dospěl k závěru, že se jí u CAS dostalo spravedlivého zacházení - a navíc argumentoval, že rychlobruslařka dobrovolně podepsala dokument, v němž uznává v případě sportovních kauz nejvyšší autoritu CAS.
CAS prý není nezávislá instituce
Její obhájce Summerer vzápětí reagoval: „Taková vynucená dobrovolnost je výsměchem.“
Pechsteinová teď obviňuje CAS, že není tak nezávislou institucí s nezávislými soudci, jak se tváří. „Sportovcům negarantuje spravedlivé zacházení, protože ve skutečnosti je závislý na MOV a sportovních federacích.“
Sportovní arbitráž CAS byla založena roku 1984 a pracuje pro ni 350 soudců z celého světa - ovšem působí zde i členové MOV a je částečně financována z MOV. Právě minulý týden byla na členku MOV nominována Tricia Smithová, členka vedení CAS.
Dopingová aféra rychlobruslařky Pechsteinové pokračuje |
„Případ Pechsteinové má dvě roviny,“ tvrdí expert na sportovní právo Jan Šťovíček: „Tou první je ponaučení pro sportovní federace, aby řízení prováděly pečlivěji a nezacházely se sportovci jako s čarodějnicemi, které musí upálit. Ale zároveň je dobře, že se povedlo udržet systém sportovní arbitráže. Kdyby byla v Karlsruhe její pravomoc zpochybněna, vneslo by to obrovský chaos do sportovní jurisdikce.“
Lídři CAS verdikt spolkového soudu ve svém prohlášení pochopitelně přivítali a ocenili. Neobávají se ani dalších podobných kauz, k nimž by případ Pechsteinové dal podnět.
„Nemyslím si, že by další sportovci chtěli podstoupit tento maraton jednání,“ říká Matthieu Reeb, generální sekretář CAS. „Navíc od roku 2009 jsme změnili řadu věcí. Máme mnohem více expertů pocházejících zcela mimo sportovní svět.“ Němka se nicméně nepřestane domáhat toho, aby právníci změnili svůj pohled na její případ.
Obhájce rychlobruslařky Summerer ujistil: „Neřekli jsme ještě poslední slovo.“
Chtějí se odvolat k Ústavnímu soudu a případně i k Evropskému soudu pro lidská práva.
