"Máme tu Jana Železného, trenéra úspěšné oštěpařské skupiny v olympijském roce," uvedla tiskovou konferenci světová rekordmanka.
Barbora Špotáková: Končí dvouměsíční soustředění v Africe, jak byste ho zhodnotil?
Jan Železný: Velice kladně. Všichni jsou zdraví. Mohu tedy doufat, že Bára hodí světový rekord a v Londýně (dějiště olympiády - pozn. red.) vyhraje. A vůbec, že těch medailí přivezeme víc...
BŠ: Když je olympiáda, hodně sportovců trénuje ještě více než obvykle. Taky jste přidali na intenzitě tréninku ve srovnání s předchozím rokem?
JŽ: Přidali jsme. To víte, bylo hezké počasí, tak jsme trénovat prostě museli - vůbec tady nepršelo. (úsměv) Jinak si ale myslím, že ty tréninkové dávky zůstaly stejné.
ČTĚTE TAKÉ |
BŠ: Takže jste to dokázal ukočírovat, abyste nepřepálil v olympijské sezoně přípravu a sportovci to nepřehnali?
JŽ: Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách. Teď je jen na svěřencích, zda to, co jsem jim předal, prodají. Protože když ne, tak se s nimi budu muset rozloučit a najít si jiné koně. (smích)
BŠ: No... Tak to slyšíme poprvé. Asi se budeme muset snažit.
BŠ: Za měsíc začínají závody. Bude se do té doby už pouze odpočívat a trénovat už jen lehce?
JŽ: Odpočinuli jsme si přece v letadle... Začne taková ta lehčí příprava. Mimochodem, Bára říkala, že by potřebovala letos vítězit v diamantové lize. To víte, bude stavět barák a potřebuje nějaké peníze. Tak doufám, že se jí bude dařit. (smích)
BŠ: My jí také přejeme všechno nejlepší.
BŠ: Co nějaké porušování životosprávy - musel jste svým svěřencům za ty dva měsíce nějaké výstřelky vyčinit? Řešil jste to? Neříkejte, že tyhle dva měsíce byly tak idylické: krásné počasí, poctivé tréninky, všichni zdraví. Něco se přece nemuselo pokazit. Že někdo zlobil?
JŽ: Musím říct, že se všichni chovali profesionálně a na vysoké úrovni. Tedy kromě jednoho člověka. Tomu jsem musel vyčinit. (kroutí hlavou a na chvíli se odmlči) Tím člověkem jsem byl já. Třikrát jsem porušil životosprávu. Když se mi to stalo poprvé, tak jsem si říkal, že to byl poslední výstřelek. Jenže nebyl. Když jsem jsem nešel příkladem podruhé, tak jsem si pak řekl do třetice všeho dobrého. Nakonec dobře, že jsme už jeli domů.
BŠ: Máte tušení, kolik času jste vysvětlováním oštěpařské techniky?
JŽ: To už nevím, ale bylo to opravdu každý den. Ke konci jsem už musel říkat nesmysly... Tak doufám, že si atleti ty informace dokázali dobře přebrat a prokážou to v sezoně. A to i neoštěpaři.
BŠ: ... Těch bylo opravdu hodně. Radil jste i vícebojařům a vícebojařkám. Pokud jde o oštěpaře, ti přijeli třeba i z Finska.
BŠ: Co Tero Pitkämäki. Viděl jste u něho nějaký pokrok?
JŽ: Progres u něho asi byl. Tero je nevyzpytatelný, ale věřím, že bude letos házet přes 90 metrů. Pokud by moje očekávání naplnil, tak budou ve Finsku spokojení, pokud ne, tak vinu svedou na mne. Jenže zodpovědnost nenesu jen já. (smích)
