Však své zlato slavil dlouho, ale teď se podle svých slov už musí připravovat na novou sezonu. V té předchozí hokejově vzrostl. V té, co je před ním, chce vzrůst ještě výš.
Takže věříte, že i po boku svého nového konkurenta v brance Chrise Masona dostanete opět hodně důvěry?
Jasně že věřím. Každému jde v týmu o to, aby hrál co nejčastěji. Proto už jsem taky začal s přípravou, i když ta hlavní přijde až od srpna.
Co tedy děláte nyní?
Už jsem se byl párkrát sklouznout na ledě, účastním se hokejové školy ve Slaném. Od rána do čtyř odpoledne tam pracuju s malými dětmi, ale věnuju se i sobě. Třeba v bruslení.
A dál?
Posilovna, bez té bych se neobešel. Zatím mám trénink tak jednu a půl hodiny denně. Vyhovuje mi to.
Běhat před odletem do Atlanty nebudete?
Já to přímo nesnáším, to o mně z mého okolí každý ví. To si radši sednu na rotoped a hodinu šlapu.
Tak to máte před přípravným kempem pořádný strašák.
Že bych měl přímo strach, to zase ne. Ale je to pro mě nejhorší varianta testů, jakou můžu dostat.
Kdo vám poslal ze zámoří varování?
Samotné vedení klubu. Zhlédli jsme nějaké obrázky, na co bychom se měli zaměřit. Nedokážu to úplně popsat, ale bude to na běžeckém pásu zaměřené na výdrž. To víte, v týmu se teď mění trenéři, takže se prý na fyzické testy bude hodně dbát. Od srpna začnu trénovat pořádně.
Odletíte před srazem v Atlantě zase do Montrealu?
Jasně, dokonce už čtvrtý rok po sobě, termín je, tuším, 13. srpna. Sejdeme se tam s Martinem Havlátem, Milanem Michálkem a dalšími kluky, co máme společného agenta.
Co vás tam tak táhne?
Máme tam kondičního trenéra, který se nám věnuje a vždycky nás výborně připraví. Navíc jsme pohromadě, což je vždycky lepší. Vždycky je tam dobrá parta, mám to tam hodně rád.
Kde jste byl vůbec na dovolené?
Letos jsem na žádnou neletěl, jen před týdnem jsme byli s Kubou Voráčkem na víkend na Mácháči. Víte, po tom zlatu z mistrovství světa bylo těch akcí tolik... Tolik, že jsem v jednu dobu myslel, že už se z toho zblázním.
Ale vy sám jste přece sliboval dlouhé oslavy, nebo ne?
To jo, aspoň měsíc jsme slavili určitě. Jenže pak už to tělo moc nezvládalo. (usměje se)
