Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Budu rád vzpomínat, Londýne...

Sport

  12:00
Dobře si vybavuju ještě poslední dny příprav. Byla ve mně tréma i očekávání. Těšil jsem se, ale měl zároveň obavu z toho, jestli všechno vyjde. A potom vás vystřelí na olympijskou planetu, kde utíká čas až zatraceně rychle – a vaší věčností tam je jen stres a neustálý spěch. Jenže teď to končí.

Vítězslav Čermák foto: Lidové noviny

A není snadné tohle všechno po dvou a půl týdnech opouštět. Je toho opravdu dost, na co budu po návratu domů vzpomínat...

Budu vzpomínat na dobrosrdečnost místních – až z toho nabíráte pocit, že si to Londýňané dokonale nacvičili na hry.

Budu vzpomínat na půlnoční lišky, které pobíhají ulicemi Fulhamu. I rozkvetlý Hyde Park, kde si každý třetí strom okupují veverky mlsající drze z rukou procházejících lidí.

Budu vzpomínat na klikující doubledecker, pouliční to atrakci, která proslavila Český dům.

Budu vzpomínat na vagony londýnského metra, kde nebylo dobré půl hodiny jízdy k hnutí.

Vše o olympijských hrách

Budu vzpomínat i na každodenní zvuk helikoptér neustále kroužících nad vámi. A pravda – po krátké době už ho ani nevnímáte.

Budu též vzpomínat na slavnostní ceremoniál, to nejkrásnější představení, které jsem kdy viděl.

Budu vzpomínat na dokonale secvičený wimbledonský personál – stačilo jen lusknout, a travnaté kurty byly chráněny před deštěm.

Budu vzpomínat na nekonečné kontroly u každého sportoviště, průchody všemi detekčními branami, sundávání pásku z kalhot a vyprazdňování kapes od všeho kovového, co by mohlo zapípat.

Budu vzpomínat na tiskovou konferenci Usaina Bolta, po které se na šampiona vrhli novináři s žádostmi o podpis, což je jindy něco nemyslitelného. Budu vzpomínat na den Boltova vítězství, kdy proudy lidí čekaly na vlakovém nádraží a uprostřed tisícového davu spustila dívka jamajskou hymnu. A když skončila, dav jí nahlas aplaudoval. A pak hrdě začal zpívat hymnu britskou.

Budu vzpomínat také na to, když olympijský stadion hnal domácího půlkaře Mohameda Faraha ke zlatému triumfu – z toho řevu mám ještě dnes po těle husí kůži.

Budu vzpomínat na českou soudržnost v cizí krajině. Bylo příjemné ji zase jednou cítit.

Budu vzpomínat na řadu věcí, na které tento sloupek nestačí.

Sbohem, olympijský Londýne, budeš mi opravdu moc chybět.