Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Olympijský vítěz Kůrka se našel v politice. Zemana podpořil i na demonstraci

Sport

  9:00
PRAHA - Když si na olympiádě v Mexiku v roce 1968 vystřílel zlato, samým vyčerpáním omdlel. Jan Kůrka (72) spojil se sportovní střelbou takřka celýs vůj život. Dnes už vezme pušku do ruky jen zřídka. Stal se z něj funkcionář a je aktivní i v politice.

Jan Kůrka. foto: ČTK

V mládí prodělal těžký zánět mozkových blan, zeslábl mu zrak a dodnes musí nosit silné brýle. Hendikep ho ale nezabrzdil: kromě triumfu v libovolné malorážce vleže na olympijských hrách získal i tři bronzové medaile na mistrovství Evropy a dvanáctkrát ovládl republiku.

Ke střílení se přitom dostal náhodou. Kdysi byl jako velitel spartakiádní šestnáctky za odměnu vybrán na rekreaci na Lipno, ovšem přimotal se omylem na střelecké soustředění juniorů.

Střelec Jan Kůrka.

V té době se Kůrka věnoval atletice, gymnastice či boxu. Brzy si ale oblíbil i střelbu a začal sbírat první úspěchy.

Narukoval do prestižního klubu v pražské Dukle, kam ho nejprve kvůli pěti dioptriím nepřijali, avšak později na sebe upozornil vítězstvím v celostátním přeboru ve sportovní malorážce v novém národním rekordu. Tehdy mu bylo devatenáct.

Stal se vojákem z povolání a usadil se v Plzni, kam byl přemístěn střelecký oddíl. S vrcholovým sportem skončil v 35 letech, dodnes však na kariéru s radostí vzpomíná.

„I když nechci, tak tomu neuteču,“ směje se. „Vlastně každý olympijský cyklus si to svoje období znovu a znovu připomínám. Hodně se tipuje, kolik uděláme medailí. A na střelce se často spoléhá.“

Sem tam si ještě jde zastřílet a nezapomene připomenout, jak mu to i v pokročilém věku stále jde. „Letos jsem byl na závodech v Chebu mezi dvěma stovkami účastníků sedmý.“

Politika mu nedá spát

Jinak ale volného času moc nemá. Angažuje se v politice ve Straně práv občanů podporující prezidenta Miloše Zemana, v roce 2013 byl dokonce lídrem pro sněmovní volby v Plzeňském kraji.

K tomu šéfuje i prestižní Velké ceně osvobození – střeleckému závodu, jenž se koná u příležitosti osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou.

„Je to největší závod na světě v olympijských disciplinách. Loni k nám přijelo více než 700 střelců z 35 států. Je to gigantická akce,“ říká hrdě. „2. ledna nám začíná tvrdá práce, rozesíláme pozvánky a řešíme všechno okolo. Pro mě je ten závod specifický, protože jsem ho v minulosti dvakrát vyhrál.“

Kůrka se po kariéře šest let živil jako ředitel Armádního střeleckého stadionu v Plzni a byl dokonce také pedagogem na Vysoké škole strojní a elektrotechnické na katedře vojenské přípravy. Tenkrát však tuto příležitost bral jako krok zpět. „Bylo to tvrdý. Začal jsem chvíli potom, co jsem skončil se střílením. Kolikrát jsem se do jedné v noci učil, protože jsem ráno přednášel před 150 studenty,“ přiznává. „Ale jsem rád, že mi to tenkrát pánové z ministerstva školství nabídli a nenechali mě padnout.“

K vrcholové politice ho přivedl Miloš Zeman, s nímž se Kůrka zná přes deset let. V poslední době ho snad mrzí jen to, že si hlava státu nenajde pár minut na povídání u skleničky vína. „Přišel bych na dvě deci a probrali bychom aktuální dění. Ale nejde to.“

Zeman ho v roce 2013 vyznamenal medailí Za zásluhy. Pelhřimovský rodák si přátelství s prezidentem velice váží. Ctí jeho názory a štvou ho postoje těch, kteří si přejí jeho odchod. „Sám moc dobře vím, jak je pan Zeman moudrý a vzdělaný člověk. Bohužel si někteří chudáci dovolí na takového člověka plivat a házet špínu,“ říká rozhořčeně.

Je z něj cítit, že mu dění v republice a situace ve světě nejsou lhostejné. Prezidenta osobně podpořil na demonstraci 17. listopadu. Aktivně se snaží změnit to, s čím je nespokojený. Však se také ze sportu řídí heslem, že se nic neudělá samo. „A mám také motto, že si nejvíce stěžují ti, co v životě nic nedokázali,“ přidává.

Kateřina není příbuzná

Když se řeč stočí zpět na střílení, Kůrka pokývne, jak je rád, že u milovaného sportu alespoň okrajově zůstal. Postěžuje si však, že mezi muži nemá příliš nástupců. Snad jen Davida Kosteleckého, jenž ale válčí v trochu jiné disciplíně.

Mezi nejúspěšnější české střelkyně patří Kateřina Emmons, rozená Kůrková. Držitel zlaté medaile z olympijských her ihned upozorní, že ho s ní i přes shodné příjmení a stejné zaměření nepojí žádný příbuzenský vztah.

Mladíkům se snaží sem tam také poradit, ale prý mají často svoji hlavu. „Člověk by se pro ně rozkrájel, jenže někdy to není nic platné. Někteří si myslí, že to půjde samo a že je problém v technice. Bohužel nevidí, že to je v nich.“