Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Věřil jsem si, tak jsem si vzal gumáky, radoval se Kulhavý

Sport

  17:47
LONDÝN (Od zpravodaje LN ve Velké Británii) - Letos se mu nedařilo vyhrát závod. Až do toho olympijského. Jaroslav Kulhavý po světovém a evropském zlatu doplnil nejcennější medailovou sbírku. "Už nemusím vyhrát vůbec nic," smál se v cíli.

Jaroslav Kulhavý foto: Reuters

Jak se cítíte jako olympijský vítěz?
Zatím ani nevím. Je to moc brzo. Myslím, že si další půlrok užiju. Zeptejte se potom.

Už si uvědomujete, že jste na horských kolech dokázal úplně všechno?
Už jo, ale dochází mi to postupně. Takový pomalý náběh. Asi to bude docházet postupně.

Kdy jste uvěřil, že vyhrajete zlato?
Až tady v tom stoupání, kdy jsem přijel do zatáčky a už jsem věděl, že jedu vnitřkem a Nino jel ve venkovní stopě. Viděl jsem, že je hotovej.

Chtěl jste rozhodnout závod už dřív?
Chtěl, chtěl. Už předtím v kopci. Ale Fontana za to vzal v serpentinách, trochu nás natáhl. Chytil jsem ztrátu. Tak jsem to zkusil ještě jednou v posledním stoupání, ale nahoře jsem měl mlhu. Tak jsem se za ním takticky vyvezl a pak měl větší rychlost. Takže super!

Byl to nejtěžší závod?
Asi jo, protože to byl finiš do poslední chvíle. Tyhle závody nemám moc rád, Nino je nepříjemný soupeř. I trať byla nepříjemná.

Odjeli jste rychle ve třech. Bylo to podle vašich představ?
Chtěl jsem tam být na čele, abych jezdil techniky vpředu. Už jsem se cítil dobře od úterý a nechci říci, že jsem čekal, že vyhraju, ale cítil jsem se hodně dobře. Hlídal jsem si to a dá se říci, že první půlku závodu jsem jel trénink. Nikam jsem se nehnal, nebojoval o pozice, aby mě to nechybělo v závěru. Hodně jsem tak ušetřil.

Proto ty holínky v batohu? Věřil jste si na medailový ceremoniál?
Určitě jsem si věřil, takhle jsem to plánoval. Člověk nikdy neví, může přijít defekt a letos jsem si toho užil docela dost. Ale tu formu jsem sem směřoval. Věděl jsem, že když se nic nestane, pojedu dobře.

Takže to byla předtucha?
Asi jo. Vzal jsem si je schválně. Jako první v nich šly tenistky, tak jsem se rozhodl, že si je vezmu také. Sice se mě ve stanu před vyhlášením ptali, jestli je to oficiální oblečení výpravy nebo jestli si z nich dělám srandu. Tak jsem jim říkal: Vy neznáte Čechy a naše gumáky? (směje se) Teď se snad alespoň zvednou prodeje. Jen si je musím trošku vyšlápnout. Protože teď budu chodit na stavbu dodělávat barák, tak mě nebudou tlačit.

Je to úleva po sezoně, kdy nepřicházela vítězství?
Asi jo. Většina lidí mě pohřbila už před dvěma měsíci. Ať už novináři, kteří až na výjimky cyklistice nerozumí, nebo veřejnost vůbec. Ale podrželi mě lidi okolo, ať už lidi z týmu nebo rodina. Ti mi věřili, nebo minimálně mi neřekli, že mi nevěří. (směje se)

Vše o olympijských hrách

Po posledním závodě jste říkal, že už trošku nervózní jste. že té smůly je až moc…
Ty nervy byly hlavně způsobené tím, že když už jsem mohl vyhrát, někdo spadl přede mnou na startu, nebo jsem měl zdravotní problémy, defekty, vše dokola. Věděl jsem, jak jednoduché je o závod přijít. Je to nápor na nervy se osm měsíců připravovat bez nějaké pauzy na tuhle hodinu a půl, když víte, že všechno může být hned pryč.

Co říkáte na české fanoušky?
Nejvíc byli slyšet od nás z Ústí. Ti byli slyšet všude. Jinak jsem se snažil soustředit jen na závod a sám na sebe, abych neudělal chybu.

Byl v sezoně moment, kdy jste sám zapochyboval?
Ani ne. Byly i horší sezony. Po loňsku už jsem byl psychicky silný. A tohle mě ještě víc posílí.

Pětibojař Svoboda říkal, že mu pomohlo, že ho soupeři podcenili. Mohlo to hrát roli i u vás?
Samozřejmě taky. Co jsem četl, už se mnou nepočítal nikdo. Ale atmosféra v týmu byla super. Věděl jsem, že mám za sebou loňskou sezonu, která byla úžasná. Něco jsem dokázal a jeden nepovedený rok? Nic se neděje. Vyšlo to ale na jedničku.

Zpíval jste hymnu?
Ne. Já myslel, že spadnu na stupních. Když jsem projel cílem, tak jsem myslel, že umřu. Nevěděl jsem, jestli mi gumáky neupadnou. Neudržel jsem se rovně na nohách.

Jak bude vypadat ten následný půlrok?
Motivaci zase tolik nepotřebuju. Uvidím, jak to bude probíhat. Hlavně si budu chtít následující čas užít. Když to půjde, pojedu se podívat na mistrovství světa, které by mi mělo vyhovovat více, než tenhle závod. Po zlaté medaili to bude těžké, protože letos už nic vyhrát nepotřebuji.

A co v Riu vyhrát na silnicích?
Je to o konkrétních nabídkách. Asi by mi nevadilo schovat se na dva roky na silnici. Do Ria se mohu pak vrátit na bikách. Je to můj sen, ale čeká mě hodně práce. Ještě mám před sebou hodně úkolů. Pořád na sobě musím pracovat.

Vytvořil jste si hodně silnou pozici?
Už to tak vypadá. Jsem rád. Už můžu skončit. To jsem říkal už loni, ale byl tam ještě jeden háček. A ten jsem si teď splnil. Takže můžu skončit. Dokázal jsem to, co Martinéz a Absolon. Je to super. Už to není v bikách kam posunout. Maximálně to rozšiřovat. Jak jsem řekl, ještě bych zkusil jít výš a to je ta silnice. Těžko říct.

Opravdu vás čeká hned po návratu z Londýna stavba?
Tak asi jo. Je to takový můj koníček. Sice už mi spousta lidí říkala, ať se na to vykašlu, že mě to rozptyluje. Ale já jsem jim říkal, že to mám jako takovou rekreaci. I když občas je to těžké. Člověk je jak sekretářka, protože komunikuje s týmem a všechno. Je toho moc. Ale já se vždycky snažím jít nějakým středem a být v pohodě. Samozřejmě je důležitý trénink a potom nějaká ta pohoda. Snažil jsem se soustředit na sebe, možná jsem byl i trochu sobec, což by asi potvrdila přítelkyně, která občas nebyla ráda, že se jí tak nevěnuju, jak by chtěla. Ale hučel jsem furt do ní, ať mě do dneška nechá. Myslím, že to pochopila, takže bych jí tím chtěl poděkovat.

Bude nějaká dovolená?
Uvidíme. Čas na to určitě bude. Momentálně nic neplánuji. Jen si to chci užít. Žádný stres.

David Svoboda dostal před závodem pozdrav od Věry Čáslavské. Vy také?
Dostal jsem ho ráno. Nebyl ve verších, ale bylo to hodně příjemné. I to povídání s Věrou před měsícem bylo perfektní a myslím, že ve mně zanechala perfektní dojem. Těch lidí bylo ale víc. Hodně mi pomohli.

Před vaším závodem mělo Česko devět medailí. Říkal jste si, že by bylo super vybojovat tu desátou?
Říkal jsem si, že už je to blbý, že když nevyhraju, tak zapadnu. Protože když je tolik medailí, tak se počítá jen zlato. (směje se) A hlavně nejdřív předpovídali jen sedm medailí, pak devět. Tak jsem si říkal, devět už jich máme, tak to jsem v prdeli, protože už na mě nezbylo místo. Ale tak nějak jsem na to nemyslel.

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...