31. srpna 2016 13:30, aktualizováno  Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Olympiáda 1964: Caslavskasan, miláček Tokia. Začala se rodit gymnastická legenda

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Věra Čáslavská, královna gymnastických soutěží v 60. letech 20. století. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věra Čáslavská, královna gymnastických soutěží v 60. letech 20. století. | foto: Reprofoto
„Asi jsem byla v minulém životě samurajka. Jedna vědma mi to říkala,“ přemítala před pár lety Věra Čáslavská, když přebírala nejvyšší japonské vyznamenání za svůj tokijský výkon z roku 1964. Chtěla sama sobě odpovědět na otázku, proč ji země vycházejícího slunce vzala za svou a vyjádřila tolik obdivu a uznání za to, co na olympiádě předvedla.

Nejprve to byly ve zcela vyprodané hale Metropolitan Gymnasium povinné sestavy. Již po prvním dni osmiboje bylo zřejmé, že je třeba s usměvavou blondýnkou vážně počítat.

A hned den následující svým fantastickým výkonem na bradlech tušení všech potvrdila: první zlato v osmiboji. Pak následovala kladina: zlato číslo dvě. A do třetice všeho dobrého přeskok: zlato číslo tři.

„Přijedu do Československa, abych vás uviděl,“ napsal Věře obdivný dopis jeden žák tokijské základní školy. Caslavskasan, česky paní Čáslavskou, milují ale všichni Japonci bez ohledu na věk. Jedna osmdesátiletá paní ji požádá o magnetofonový pásek s proslovem, aby si ho mohla pustit, až jí bude nejhůř...

Ale i lidé v její vlasti prožívají euforii. „Věrko, už jsi jako Emil Zátopek – máš tři zlaté!“ vyhrkne ještě v tokijské hale na Čáslavskou rozjařený český reportér. Na olympijský gymnastický trůn vystoupala nová královna. A hned tak z něj nesleze.

Smí agresor pořádat hry?

Osmnácté olympijské hry se vyznačovaly především precizní organizací pořadatelů. Bezchybného chodu her si cenili všichni účastníci. „Když se řeklo, že autobus někam přijede v 16.23, ten autobus tam prostě přijel v 16.23,“ popsala to po letech právě Věra Čáslavská. S úsměvem se ještě dlouho vzpomínalo i na kola, která měli sportovci používat na zkrácení cesty po rozlehlé olympijské vesnici. Kdo kolo potřeboval, jednoduše si ho vzal na chodníku. V cíli ho zase odložil, aby si ho mohl půjčit někdo jiný. Stroje stavěné spíš na subtilní asijská těla ale brzy braly za své zejména pod tíhou těžších kategorií, jako byli vzpěrači nebo boxeři. Pak začal boj o zbytek funkčních kol – a ten zpravidla vyhrávali sprinteři.

Že japonská metropole jako první na asijském kontinentě získá právo hostit sportovce celého světa, nebylo zpočátku jisté. „Válka skončila teprve nedávno a my víme, kdo byl agresor!“ vznášeli námitky odpůrci. Nakonec ale Tokio uspělo. Pořadatelé se hned na úvod rozhodli pro významné mírové gesto, které militantní minulost Japonska postavilo do trochu jiného světla: čest zažehnout olympijský oheň nedostal slavný sportovec, ale neznámý devatenáctiletý student Jošinori Sakai, žijící asi 70 kilometrů od Hirošimy. Narodil se 6. srpna 1945, přesně v den svržení atomové bomby na město.

Tokijským hrám vévodily rekordy: pětatřicet světových a většina olympijských. Zvlášť patrné to bylo v plaveckém bazénu moderní haly National Gymnasium, kde uspěli nečekaně mladí sportovci. Čtyřnásobným olympijským vítězem se stal teprve osmnáctiletý americký plavec Donald Schollander. Jeho krajance Sharon Stouderové, jež získala tři zlaté a jedno stříbro, bylo dokonce pouhých patnáct. Nástup benjamínků nabourala jen zlatá na 100 metrů volným způsobem Australanky Dawn Fraserové, startující již na třetí olympiádě.

Vzestup kolektivních sportů

Čechoslováci se po dvou medailově relativně chudších olympiádách představili ve vynikajícím světle, a to nejen díky Věře Čáslavské. Domů si z druhého konce světa dovezli celkem čtrnáct nejcennějších kovů. Zlatou sbírku famózní gymnastky doplnili po jedné medaili ještě vzpěrač Hans Zdražila a stíhač Jiří Daler.

Poprvé ve větší míře zabodovali i zástupci kolektivních sportů z Československa: ke stříbrným gymnastkám se přidali fotbalisté po finálové prohře s Maďarskem a překvapivě také volejbalisté, jejichž sport na olympiádě v roce 1964 debutoval.

První olympijský kov (v barvě stříbrné) si na své konto připsal diskař Ludvík Daněk. Na druhé příčce skončil i atlet Josef Odložil, který se v cíli patnáctistovky vklínil mezi dva Novozélanďany. „Pojď se podívat na Pepíčka,“ lákaly prý před závodem Čáslavskou kamarádky. Šla se tedy podívat, jak ten Pepíček běhá. Čtyři roky předtím, než se za něj – pod pěti kruhy – vdá...

  • 0Diskuse
Martin Egyed

Autor

Martin Egyedmartin.egyed@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

19 tweetů ze života rodičů, které vás rozesmějí
19 tweetů ze života rodičů, které vás rozesmějí

Hlášky, které bez dětí nevymyslíte.