Berdychova sezona v číslech
|
Svůj rok tak Berdych lépe shrne až po víkendu. Svéhlavý čahoun z Valašska každopádně potvrdil, že patří mezi nejlepší české tenisty v dějinách. Dozrává, cítí respekt od pořadatelů i ostatních hráčů. V lednu na Australian Open si liboval: "Je fajn, že jsem si na okruhu vybudoval nějakou pozici. To si uvědomíte, proč tenis děláte a co vás na něm baví." Přesto část tenisových fanoušků a některé experty letos dál dráždil. Na grandslamech se ani jednou neproboural přes čtvrtfinále, pročež v pouti za splněním snu o velkém triumfu nepokročil.
Nedosáhl ani na jeden titul na ATP Tour, třikrát prohrál finále (v Marseille s Tsongou z mečbolu). Nemůže se chvástat bilancí proti členům elitní desítky: 6-13. Jeho neštěstí pramení z toho, že svými výkony vytváří nadějné vyhlídky a často je zase maří, čímž zklamává davy vyhlížející úspěch. Přitom je to ve svém oboru kapacita, jakých má Česko málo. Kdo z krajanů náleží v tak rozšířené branži, jako je profesionální tenis, do absolutní špičky? Berdych už se 3 roky a 4 měsíce nehnul z Top 10 a jen tak z ní nevypadne. Kdyby měl zpupnost Jiřího Paroubka, mohl by se ptát: "Dámy a pánové, kdo z vás to má?"
Počtvrté v řadě hrál ve Finále ATP Tour, což ve stejné době dokázali jen Federer, Djokovič a Ferrer. Znovu výrazně pomohl Česku do finále Davis Cupu. Společně s Rosolem předvedli morální galapředstavení v rekordní čtyřhře ve Švýcarsku, v níž zvítězili 24:22 v pátém setu po 7 hodinách a 1 minutě. Pověst nesympatického podivína, co se nikdy nesměje, začal popírat na své twitterové stránce. Vystavuje tu fotky, koláže, hudební klipy, píše vtipné hlášky. Laškuje s přezdívkou Birdman (Ptačí muž). V médiích za to sklízí pochvalné recenze.
Bavilo by ho být rockovou hvězdou
U novinářů se přihlásil o to, aby se neptali pouze na brejkboly a bekhendy. Raději se bavil o zálibách a plánech. Ve Wimbledonu řekl, že by ho bavilo být rockovou hvězdou. Založil nadaci. Pozornost přitáhl přestupem na oděvním trhu – od Nike, kde byl jedním ze stáda, ke značce H&M, jež se předtím tenisu nevěnovala. Nejpodstatnější jsou ale jeho činy na kurtu. Berdychovu sezonu vystihuje fakt, že na 15 z 22 podniků postoupil aspoň do čtvrtfinále. Poprvé v kariéře se "vloupal" do Top 5. Na jaře překročil úctyhodnou hranici 400 vítězství. Skolil Federera, Djokoviče, Ferrera, dvakrát Murrayho.
Úmorné vandrování po čtyřech kontinentech zvládl bez vážnějších zdravotních potíží, což je při zápřahu 77 utkání též umění. I proto má 28letý Berdych před sebou pár sezon, během nichž může zůstat na vrcholu žebříčku, kam 99 % tenistů jen zbožně vzhlíží. Co by za jeho "obyčejný" rok dali?! Každý má svůj limit. I Berdych. Navíc dospěl do éry, v níž velikáni Federer, Djokovič, Nadal a Murray šikanují zbytek světa. "Byl bych spokojený, kdybych se udržel v Top 10," podotkl jaksi sklesle o cíli pro rok 2014 po porážce s Nadalem.
Ten mimochodem v pátek prohlásil: "Vítězství nad tak skvělým hráčem, jako je Tomáš, je pro mě důležité. Na jakémkoli povrchu." A zase: Berdychovi příznivci mohou výrok brát jako potvrzení jeho "klasy", zatímco kritici ho shodí jako zdvořilostní frázi. "Birdmanovi" to vlastně může být jedno. Nestal se novým Lendlem. Nevyhrál grandslam. Ale pořád smí doufat, že to jednou klapne. Možná by mu v boji s titány pomohl mentor, jakého Murray našel právě v Lendlovi. Ale je to jeho rozhodnutí. Jeho kariéra. Jeho život. Stydět se za něj určitě nemusí.
