„Být členem klubu, s nímž se mohl měřit jen rival I. ČLTK, bylo prestižní záležitostí,“ říká jeho současný tajemník Karel Čefelín, který za týden oslaví 89. narozeniny. „Třeba se ty časy ještě vrátí...“
LN LTC Praha založili studenti v roce 1904. Jak jste oslavili letošní 110. výročí?
Poseděli jsme v jedné holešovické restauraci, bylo to hezké, ale takové... Neřekl bych smutné, ale taky ne radostné. Sešlo se nás 34 ze 64 členů, z toho je 44 aktivních hráčů, což je hodně málo. Zkrátka to nebylo jako kdysi, když LTC míval valné hromady v Brožíkově síni na Staroměstské radnici a primátoři byli čestnými členy nebo i předsedy. Klub byl exkluzivní a společensky vysoce ceněný, míval tři sta členů, což byl stop stav. Vstoupit mezi ně nebylo lehké.
Karel Čefelín, tajemník tenisového LTC Praha.
LN Jak jste se tam dostal vy?
Klub si pečlivě střežil, aby do něj nevnikl někdo nežádoucí. Mě přivedl Pepík Caska, Náchoďan jako já. Na podzim 1941 doporučil přihlášku a teprve po půlroce ji výbor schválil, bylo mi šestnáct. Až na ten okupační marast to byla pro tenis úžasná doba, jen na Letné vyrostlo mezi válkami sto deset kurtů. Vidíte, a dneska jsem nejstarší žijící člen, v klubu jsem 72 let. Jen nevím, jestli je to lichotka! (směje se)
LN S kým jste se v klubu setkal?
To bylo hodně osobností. Chodila tam třeba herečka Nataša Gollová, později přivedla kamarádku Adinu Mandlovou. Ta milovala hokej, takže když jsme ho v zimě hráli, chytala v brance. Vzimě jsme na kurtech hráli i fotbal - se slávisty Pepim Bicanem, Vlastou Kopeckým, chodili i Jaroslav Drobný a později taky Honza Kodeš. Fotbal jsme přes zimu hráli každou sobotu, neexistovalo, aby někdo nepřišel, omluvenkou bylo jen zranění. Potom jsme poseděli v klubové restauraci, bylo to prima. Kdybych ale byl starší, znal bych i jiné slavné lidi. Dneska se jim říká celebrity, že?
LN Povídejte...
Patronem klubu se ještě za Rakouska stal kníže Karel Schwarzenberg, dědeček nedávného ministra zahraničí. Sekretářem byl Jan Masaryk, jeden ze zakládajících členů klubu, tenis hrála i jeho sestra Olga, která v letech 1912 a 1913 vyhrála mezinárodní mistrovství Zemí koruny české ve dvouhře. Kustodem se stal pan Koželuh, jehož děti sbíraly tenistům míčky a potom se z nich stali výborní tenisté. Nejstarší Karel byl profesionálním mistrem světa, Jan vyhrál čtyřikrát mistrovství republiky a dcera Marie jednou, další sourozenci se stali trenéry. Ale to všechno znám z vyprávění pamětníků a análů. Ostatně, ručně psanou knihu se zápisem ze zakládající valné hromady v restauraci u Pinkasů mám doma.
LN Traduje se, že za druhé světové války nevstoupil do LTC ani jeden Němec. Je to pravda?
V té době nám začali říkat „cochcárna“, jako že si v klubu děláme, co chceme. Každý čtvrtek vysílalo rádio Londýn projevy Jana Masaryka a dalších našich politiků nebo novinářů. Do klubu samozřejmě směli jen členové a my jsme drželi při sobě. Třeba jsme večeřeli, někdo přiběhl, že vysílá Londýn, tak jsme všichni nechali večeři večeří a utíkali do společenské místnosti k rádiu. Čert vem večeři, dojedla se pak studená, co na tom, že se poslech té stanice trestali Němci smrtí. Však taková cedulka s tímto upozorněním musela být na každém přijímači.
LTC nepatří ani historická budova s klubovnou, šatnami a restaurací, jež jsou za terasou.
LN Dobrá, ale jak se povedlo, že do klubu žádný Němec nevkročil?
Mám pro to jediné vysvětlení. V LTC hrála tenis paní Milada Rádlová, dcera protektorátního prezidenta Emila Háchy, který byl na konci války nesmyslně a nespravedlivě označený za kolaboranta a zemřel hned po válce v nedůstojných podmínkách pankrácké věznice. Paní Milada byla velmi noblesní dáma, kterou Němci respektovali, takže jsme měli klid díky ní.
LN Po válce jste prý byl při tom, když Jaroslav Drobný při daviscupovém utkání v Praze „sestřelil“ legendárního Francouze Borotru. Můžete to přiblížit?
Hrálo se na staré Štvanici tuším v roce 1947 a při čtyřhře Jarda Drobný skutečně zblízka trefil Borotru, kterému už bylo hodně přes čtyřicet, míčkem do čela. Dobře jsem to viděl, dělal jsem rozhodčího na lajně. Borotra šel k zemi a na okamžik ztratil vědomí. V tu chvíli Jan Masaryk přelezl z lóže na kurt a šel ho křísit, pravou ruku měl přitom na pásce. Později mi řekl, že pásku nosí, aby nemusel podávat ruku komunistům.
LN Na komunisty byste mohl mít spadeno i vy, když po roce 1948 zestátnili klubu majetek a zlikvidovali právní subjektivitu LTC Praha...
A nejen to. Přes třicet našich členů emigrovalo, předsedu krasobruslařského odboru generála Heliodora Píku popravili a jeho pobočníka majora Emila Kobylku, člena tenisového výboru, zavraždili. V roce 1949 všechno přešlo do zestátněné organizace Sokol, takže jsme se jmenovali Sokol Praha 7, v roce 1952 nás bývalý režim podle sovětského vzoru přejmenoval na DSO Dynamo, pak jsme patřili do TJ Slavie IPS. Jen po uvolnění v roce 1968 jsme se několik let mohli jmenovat Slavia LTC Praha, jinak jsme až do roku 1990 patřili pod Slavii IPS. Tradice netradice.
LN Přesto jste i v té době měli dobré hráče i výsledky...
To bych řekl. V roce 1974 jsme postavili tenisovou halu a ta se zalíbila předsedovi ČSTV Himlovi natolik, že udělal z tenisové Slavie středisko vrcholového sportu. Tím pádem k nám přicházeli tenisté z jiných klubů, původní členové jen paběrkovali, a tak jich polovina ze tří stovek odešla jinam. Ale ještě v době názvu Slavia LTC jsme výsledkově vstali z mrtvých, protože jsme dvakrát vyhráli mistrovství republiky smíšených družstev - hráli u nás Zedník, Pála, Složil, Granát, Koželuhová. A zamlada i Petr Korda.
Karel Čefelín pamatuje slavné i méně slavné chvíle LTC Praha, členem klubu je 72 let. Čtyřem kurtům, jež nyní obhospodařuje občanské sdružení Alternativa 2, vévodí terasa, na níž kdysi sedávaly slavné osobnosti. LTC nepatří ani historická budova s klubovnou, šatnami a restaurací, jež jsou za terasou.
LN Po roce 1989 klub opět mohl obnovit svou právní subjektivitu. Nastaly lepší časy?
Moc ne. Požádali jsme o navrácení státem zabaveného majetku, soud nám ovšem vrátil pouze majetek movitý, nemovitý (historická klubovna z roku 1926 i s restaurací, sauna, šatny, hala) nikoli. Čtyři kurty patří nám, druhé čtyři používala Slavia až do roku 2010, kdy kurty opustila kvůli dluhům za nájem státu.
LN Před rokem upozornil časopis Tennis Arena, že část, která stále nepatří vám, čtyři kurty včetně budov, je totálně zchátralá. Změnilo se něco?
Jo. Po maratonu obstrukcí, tahanic a křivd, kdy nám jeden soud náš majetek přiřkl a druhý to zrušil, ty čtyři kurty i s historickou budovou a halou na jaře pronajali občanskému sdružení Alternativa 2, které si tam vesele provádí svoje aktivity. Jak to? Náš klubový život přitom umírá. Jde nám jen o to, aby nám stát vrátil, co nám po roce 1948 bývalý režim ukradl. Halu ať si klidně nechá.
LN Říkáte „bývalý režim“, a ne komunistický. Proč?
To je jen náhoda. Komunisti mi zavřeli tatínka na jedenáct let do Jáchymova, dostal tam rakovinu a zemřel, a mě vyhodili z vysoké školy. Měl jsem škraloup, v roce 1948 jsem organizoval studentský pochod na Hrad na protest proti komunistickému puči.
