Blížilo se mistrovství Evropy se zlatým bělehradským vyvrcholením, ale fotbalový národ žil také jeho snažením. Tehdy, od března 1976, se všichni ptali: Už? Kdy už ho konečně dá?
Právě v onom březnu Stanislav Štrunc, útočník tehdejší Škody Plzeň, zaznamenal svůj 99. prvoligový gól. Trvalo mu to dlouhých patnáct let, neboť poprvé se trefil coby devatenáctiletý mladík na podzim roku 1961, ve své premiérové ligové sezoně v dresu Plzně.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Týdny a měsíce po devětadevadesátém gólu mu ale přinesly střelecké trápení. Ne a ne dosáhnout kýžené stovky! V redakci týdeníku Gól už mu vyplňovali legitimaci člena Klubu ligových kanonýrů pro fotbalisty, kteří nejméně stokrát rozvlnili předivo ligových sítí. Inkoust v legitimaci ale osychal...
„Všichni jsme mu tu stovku strašně přáli,“ vzpomíná tehdejší spoluhráč Stanislava Štrunce Petr Uličný, později ligový trenér. „Standa měl několikrát možnost jít na penaltu, ale odmítal - to by prý nebylo ono, prostě toužil po gólu ze hry.“
Čekání na stý ligový gól se proměnilo v martyrium trvající pomalu patnáct měsíců. „Hotový horor to byl, protože žádný z fotbalistů před Štruncem ani po něm tak dlouho na jubilejní stou trefu znamenající vstup do renomovaného klubu nečekal,“ napsal v knize Klub ligových kanonýrů sportovní novinář apublicista Zdeněk Pavlis.
I zmíněné čekání však jaksi zapadalo do Štruncovy výjimečné fotbalové osobnosti. Výjimečný byl totiž po celých šestnáct let, co v dresu Škody Plzeň, pražské Dukly apotom znovu Škody Plzeň pobíhal po ligových trávnících. A bavil diváky.