Jako hráč byl u tří slávistických titulů a historického postupu do Ligy mistrů. Teď se bývalý fotbalista Vladimír Šmicer vrátil, aby posílil realizační tým a pomohl od starostí se záchranou - vždyť slavný tým je jen tři body nad sestupovými příčkami.
„Beru to jako výpomoc klubu, který mě vychoval a strávil jsem v něm krásné roky. Nejsem spokojený, když Slavii vidím na příčkách jako teď,“ říká 40letý vítěz Ligy mistrů, Poháru UEFA či evropského Superpoháru.
Není klasickým asistentem trenéra. Spíš je prodlouženou rukou hlavního kouče Alexe Pastoora. Kvůli svým zkušenostem, respektu, ale třeba i jazykové výbavě.
Takže je to start trenérské kariéry, nebo ne?
Moc to tak neberu. Lidé ze Slavie za mnou přišli s tím, že situace není úplně nejlepší a já bych mohl pomoct a postarat se o nějaký impulz. Aby se to podařilo, tak musím být co nejblíž týmu. Tak jsme se dohodli, že budu pravou rukou trenéra Alexe Pastoora. Spíš pomocník než asistent.
Máte vůbec trenérské ambice?
Občas jsem trénoval žáčky v Chabrech... I to stačilo, abych poznal, že je to něco úplně jiného než hrát. Teď to beru jako výpomoc a v létě uvidíme, co bude dál.
Dříve rozhádaní Vladimír Šmicer (vlevo) a Karel Jarolím
Co trenérská licence?
Mám licenci A, ale profilicence mi chybí. Uvažuju, že si ji dodělám. Je lepší ji mít, protože pak můžou nastat situace jako teď.
Kromě toho, že s Alexem Pastoorem často komunikujete, tak se občas aktivně zapojujete do tréninků. Proč?
Není to proto, aby ode mě hráči něco okoukali - na to už jsem starý. Ale když s nimi trénuju, tak hned vidím, co by kluci měli dělat líp. Mám to z první ruky a můžu jim líp poradit.
Neblesklo vám hlavou, že vás Slavia neoslovuje jen kvůli schopnostem a zkušenostem, ale i jako dobrý marketingový tah?
Ne, to si nemyslím. Jenom jméno nic neznamená. Lidé vždycky budou hodnotit hlavně výsledky a to, že jsem se vrátil, přece neznamená, že najednou začneme vyhrávat. Chci pomoct a nespekuluju, jestli z toho budu mít nějaký profit nebo jestli neztratím nějaký kredit. Ale jestli můj příchod přitáhne nějaké fanoušky nebo nového partnera, tak je to přece jenom dobře.
A nebál jste se vracet v téhle těžké době? Navíc po angažmá u reprezentace, ve které jste pracoval jako manažer a schytával to společně s trenérem Michalem Bílkem?
Nikdy jsem se nebál. Nebál jsem se jít do reprezentace a nebál jsem se vrátit ani teď do Slavie. S reprezentací jsme byli ve čtvrtfinále mistrovství Evropy a až čas ukáže, jestli to byl úspěch, nebo neúspěch.
Úspěch to byl určitě, ale Michal Bílek to zkrátka schytával od začátku u reprezentace ze všech stran a vy jste byl jeho blízký spolupracovník.
Taková atmosféra se proti Michalu Bílkovi vytvořila, to je pravda. Ale už tehdy jsem říkal, že kvalita hráčů není na takové úrovni, jako jsme byli zvyklí. Ale to nikdo neposlouchal! Nikdo! Samozřejmě jsme si přáli lepší výsledky, ale až čas ukáže, kde opravdu je kvalita českého fotbalu.
Řešil jste tedy, v jaké situaci se do Slavie vracíte?
Kdepak, pro mě je to naopak výzva. Čeho bych se měl bát? Že budu neúspěšný? Takhle prostě neuvažuju, protože se strachem fotbal dělat nejde. Doufám, že to stejně cítí i hráči.
Je hrozba sestupu reálná?
Když jsme osm kol před koncem jen tři body od sestupu, tak samozřejmě reálná je. Všichni si to uvědomujeme.
