Vnuk Jiřího Rašky stačil jen bezmocně zamáchat rukama, a už padal dolů po hlavě. Bezvládné tělo se vzápětí v nekontrolovatelných kotrmelcích kroutilo a doklouzalo až dolů pod můstek. Areál ztichl. Žije vůbec?
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Psal se 20. leden 2007 a do 19. hodiny zbývaly tři minuty. Olympijskému vítězi Jiřímu Raškovi se doma ve Frenštátu v srdci Beskyd u televize v tu chvíli málem zastavilo srdce: „Ježíšmarjá, to snad ne! To je hrůza…“ zděsil se.
Pár minut poté už sanitka uháněla s pacientem do krakovské nemocnice. Jedenadvacetiletý Jan Mazoch ale o ničem nevěděl. Ležel v hlubokém bezvědomí.
První zprávy z nemocnice nezněly zrovna libozvučně. Tomograf odhalil mnohačetné zhmoždění mozku, některé informace hovořily dokonce o kritickém stavu. Polský deník Fakt otiskl druhý den na první straně titulek: Janku! Modlíme se za tebe! V jiných novinách se zase objevilo: Zastavte na můstcích konečně tohle šílenství!“