Zápas roku je tu. Podaří se vystoupit z ligové ‚bídy‘ dostat Slavii, nebo Spartě? |
Jak se podmáčený trávník drolil pod nohama, od černých kopaček mu odpadávaly kusy bláta.
Bylo nevlídno, mlha, pár stupňů nad nulou. Však nepřišlo ani 10 tisíc lidí, což se v derby stává málokdy. Tomáš Rosický si kvůli zimě raději navlékl černé rukavice.
Tušil, že sparťanský dres s číslem 25 nadlouho neoblékne.
Velkým výkonem ve velkém souboji se 1. prosince 2000 rozloučil.
  |
Teď je derby zpátky a Rosický zrovna tak. Konečně zdravý a připravený na nedělní boj se Slavií.
Kulisy se však z gruntu změnily.
Sparta už neválcuje ligu jako dřív, zato Slavia hájí titul a k zápasům se nemusí plahočit na strahovský kopec. Doma v Edenu má krásnou arénu.
A Rosický? Je z něj táta, manžel a fotbalová legenda, které se ještě nechce končit. Přitom všichni jeho tehdejší spoluhráči už kariéru dávno zabalili.
Také dres už má Rosický jiný, dnes v 18 hodin vyběhne s desítkou.
„Ale pořád je stejně výjimečný jako dřív. Nikdo nemá takové vnímání fotbalu jako on,“ podotkne Luděk Zelenka, tehdy útočník Slavie, dnes televizní glosátor.
O tom, zda se na Spartu můžou vrátit dobré časy, dost možná rozhodne právě Rosický, kterému táhne na 37 let. I když mu křehké tělo tolikrát ukradlo naději i promyšlené plány, odhodlání a vášeň zůstávají.
Tomáš Rosický se raduje z gólu.
288. derby je událostí samo o sobě, a když k tomu přidáte Rosického umění, napětí se násobí.
Už před 17 lety byl natolik výrazný, že se kvůli němu do Prahy sjížděli vrchní skauti z klubových veličin. Při strahovském derby si jen potvrdili, že Česko nabízí skutečný klenot.
Sparťanský lehkonožka si na rozoraném hřišti dělal, co chtěl. Slávistického mazáka Radu vytáčelo, jak mu drobný záložník v rudém dresu zatápěl.
Po půlhodině se Rosický rozběhl z půlky hřiště a v pokutovém území se mistrně vyhnul Radovi i Petroušovi, kteří se báli, aby mu nebrnkli o nohy. Nádhera!
Když Rosický ťukl do míče pravou šajtlí, brankář Černý byl bezmocný. Ouha! Tyč.
Před pauzou se rozběhl po stejné ose, pálil křížně a těsně minul.
„Tomáš už tehdy tušil, že ho čekají perné týdny. V řadě stály Bayern, Paříž, Inter Milán, Liverpool, Arsenal a samozřejmě Dortmund,“ vzpomíná Petr Halaburda, který s Rosickým později napsal knihu Hvězdám v patách.
Po prosincovém derby však Rosický budoucnost řešit nechtěl. Aspoň na veřejnosti ne. Vítězný dres dostal desetibojař Šebrle, což fotbalová hvězdička komentovala slovy: „Každý spokojený sparťan je v naší kabině vítán.“
Pak proběhl novinářskou uličkou, ukončil podzimní část sezony a vyrazil s bráchou Jiřím na krátkou dovolenou k moři.
Na ostrově Fuerteventura přemítali, jaký klub by byl nejlepší. Do písku na pláži nakonec napsal DORTMUND a dal se vyfotit, aby se nezapomnělo.
Dál už se ten hořkosladký příběh odvíjel v cizině. V Německu považovali Rosického za fotbalového prince, po přestupu do Arsenalu víc marodil, než hrál.
Zpátky ve Spartě je rok a kousek, jenže kvůli zdravotním patáliím zatím nasbíral jen 175 ligových minut. Teprve minulý víkend nastoupil poprvé od začátku a hned skóroval. Jak jinak, ve Spartě poprvé po 17 letech.
Dnes se vrátí do derby!
Trenér Sparty Andrea Stramaccioni a Tomáš Rosický.
Zatím má za sebou tři. Každé bylo svým způsobem nezapomenutelné. Při prvním se Slavia loučila se starým Edenem a sparťan Labant skončil v nemocnici, protože mu spoluhráč Gabriel přelomil nohu.
Druhé derby přineslo drtivý sparťanský triumf 5:1, po němž obdivovaný teenager skočil do náručí maséra Poustky a zahrál si na mimino s dudlíkem.
O třetím už byla řeč. Bravurní Rosický pomohl otočit skóre z 0:1 na 3:1. První gólovou akci rozjel dlouhým pasem do levého křídla, odkud Obajdin přihrál pod sebe na Martina Haška.
Třetí gól vymyslel znovu Rosický: centroval z pravého křídla a Koloušek pálil. Hotovo!
„Vzpomínám si, jak ho po přestávce trefil Martin Hyský na pravý kotník. Jak se Tomáš svíjel, já si říkal: Rychle utíkej pryč, ať už ti nikdo neublíží,“ vypráví táta Jiří.
A ono to vyšlo... Teď má nejslavnější z rodu Rosických poslední sen: vrátit Spartu do Ligy mistrů. Bude to fuška, ale kdo ví, třeba se dnes v Edenu může udělat první krok.
