Narodil se 29. listopadu 1911. Měří pouze 152 centimetrů. Přesto je nepřehlédnutelný.
Robert Marchand začal s cyklistikou před 90 lety, tedy pár roků po skončení první světové války. Tehdy přitom musel na závodech startovat pod falešným jménem. Důvod? Byl totiž moc mladý.
V necelých šestadvaceti letech ale se závoděním skončil, protože mu šéf jeho klubu prorokoval, že je na tento sport moc malý a nikdy ničeho velkého nedosáhne.
„Ten chlap by se asi hodně divil. Kdybych ho dneska potkal, nakopal bych ho za Roberta do zadku,“ řekl v úterý Marchandův kouč Gérard Mistler agentuře AP. Krátce předtím ujel jeho svěřenec 22,547 kilometrů na okruhu v Sain Quentin en Yvelines a stanovil nový rekord v cyklistické hodinovce pro věkovou kategorii nad 105 let.
K jízdě na kole se rodák z Amiens, ležícího na severu Francie, vrátil až v roce 1978, tedy v 67 letech. Jednoduše proto, že kvůli práci se sportu věnovat nemohl.
  |
Muž, který zažil obě světové války (kvůli té první se musela jeho rodina přestěhovat), pracoval mezi lety 1940 a 1947 coby řidič kamionu ve Venezuele, poté zamířil do Kanady, kde se živil jako dřevorubec.
„Je to Marťan, je fenomenální,“ řekl na adresu svého přítele Jean Ridel. „Mladík“, který se za rok pokusí stanovit nový rekord ve věkové kategorii nad 85 let.
Jíst hodně ovoce a zeleniny
Z jiné planety nejspíše není, jeho návod na aktivní dlouhověkost je prozaičtější. „Jíst hodně ovoce a zeleniny, nekouřit, denně cvičit a jen občas si dát sklenku vína,“ říká muž, který je bezdětným vdovcem už od roku 1943. A který nebyl nikdy vážněji nemocný.
Brýle na čtení nosí teprve pět let, v roce 2012 mu totiž operovali šedý zákal. Rok předtím upadl na závodě L’Ardéchoise. Vyvázl bez zranění.
Robert Marchand (105 let)
|
„Nepřetěžuje se, chodí spát v devět večer, vstává v šest ráno, nic jiného v tom nehledejte,“ dodává Mistler ve chvíli, kdy by snad někoho mohly napadnout myšlenky na doping. „Pokud by dopoval, už by tu mezi námi nebyl,“ utíná rázně tyto spekulace Marchandův rádce a kouč.
On sám toto téma odbývá s úsměvem: „Kdybych ujel třicet kilometrů, určitě byste řekli, že dopuju, proto jsem jel volněji,“ říká v nadsázce.
„Neviděl jsem tabuli, která mě měla varovat, že mi zbývá posledních deset minut. Jinak bych přidal,“ přidává už ve vážnějším tónu. Sám si totiž věřil na lepší výkon. Vždyť v roce 2010 zvládl ujet 24,251 kilometru, o čtyři roky později zlepšil tento výkon na úctyhodných 26,925 kilometru.
Jen tak mimochodem, světový rekord v hodinovce drží Brit Bradley Wiggins, který předloni ujel za 60 minut 54,526 kilometru. Ostrovní cyklistická legenda je ale v šestatřiceti letech už ve sportovním důchodu.
Každé ráno ujede nejmíň deset kilometrů
To Marchand nikoliv. Bude posouvat hranice své výkonnosti dál? On sám toto téma nechává otevřené.
„Dožil jsem se sto pěti let, už to je zázrak. Uvidíme. Víte, trvá devět měsíců, než se člověk dostane na svět. A pak může během třiceti vteřin natáhnout bačkory,“ usmíval se po středečním rekordu.
„Mohl být ještě lepší, ale udělal velkou chybu, když před měsícem přestal jíst maso, protože byl šokován zprávami o krutém zacházení s chovnými zvířaty,“ řekla Véronique Billatová, známá francouzská fyzioložka.
„Je jasným důkazem, že se dá zlepšovat i v tomto věku. On má vzhledem ke své hmotnosti hodně velké srdce, které pracuje jako u šedesátiletého člověka. Potvrzuje, že pokud někdo sportuje od dětství a vnímá správně své tělo, nemusí křivka jeho výkonnosti po třicátém roku života klesat, ale naopak,“ přidala Billatová na adresu muže, který jí slouží i jako zajímavý studijní materiál.
„Byl bych hodně překvapený, pokud by ještě nezávodil. Stanovení cílů je součástí jeho osobnosti. Když mu řeknete, aby ještě zlepšil svůj výkon, udělá to. Je hodně soutěživý a je skvělým příkladem pro nás všechny,“ chrlil Mistler chválu na svého svěřence.
Ten už mezitím odpočíval ve svém bytě na předměstí Paříže, kde žije z důchodu ve výši 900 eur. A každé ráno vyráží ujet svých 10 až 20 kilometrů. „Jezdím ale jen na oválu, bojím se, že bych venku chytil chřipku,“ dodává Marchand, který ještě v pětadevadesáti zvládal porci až sta kilometrů denně.
Je to prostě malý velký muž, který dokazuje, že nic není nemožné. A že se před téměř jedním stoletím šéf cyklistického klubu mýlil, když tvrdil, že na kole nikdy ničeho nedosáhne...
