Nevzdal se a teď je Nestrašil v NHL: Nechtěl jsem se vracet jako pes

Ve slávistické juniorce hrával s Hertlem, v mládežnických reprezentacích nastupoval s Gudasem či Palátem, draftován byl v roce 2009 s Horákem a Vincourem. Všechna jména jsou vám asi už jakž takž povědomá. Ale Andrej Nestrašil?

V Česku se o něm moc neví. Přitom právě 23letý útočník se díky tvrdé dřině během přípravy, s níž začal už v Edenu s áčkem Slavie, probojoval do sestavy Detroitu. „Užívám si to. Kdyby mi to někdo řekl před začátkem kempu, nevěřil bych. Všem jsem říkal, že mě na 99,9 procenta pošlou dolů a zahraju si maximálně dva zápasy v přípravě. Čekal jsem, že pět zápasů za Detroit během kempu by bylo super. Ale dostal jsem se do mnohem lepší pozice, než jsem čekal,“ řekl Nestrašil.

Čím jste si to místo zasloužil?
V NHL je to o detailech ve hře. Tady se musí dodržovat systém, co děláte navíc, musíte dělat v rámci systému, abyste nerozhodil ostatní. Do Detroitu jezdím na kempy dlouho, vím, co se ode mě na ledě čeká. Povedla se mi druhá půlka sezony, dostal jsem zpátky sebevědomí. To bylo nejdůležitější. Když si na ledě věříte, vypadáte jako jiný hráč.

Pomohly vám třeba fyzické testy jako u Sekáče v Montrealu?
V každé disciplíně, co jsme měli, jsem skončil mezi nejlepšími pěti. Lidé z vedení Detroitu byli nadšení, přijel jsem v nejlepší formě. Fyzická připravenost vám pomůže, protože se na vás koukají tak, že tomu něco obětujete, ale pořád se rozhoduje spíš na ledě, jestli dáte góly, máte body.

To vy jste měl, ale přece jen se v Česku víc šancí dávalo expardubickému Noskovi.
To, že Tomášovi dávali experti větší šance než mně, je dáno tím, že ho doma všichni lépe znají, já už jsem skoro sedm let pryč. Tomáš měl dobrý kemp, ale tady v etroitu to tak chodí, že si každý musí na svou šanci počkat. Na ty články a prognózy nechci moc brát ohledy.

Mrzí vás, že se o vás nepíše?
No, mrzí... Je to pro mě motivace, dodává mi to chuť každý den jít na led a udělat maximum, abych se dostal do NHL. Zase na druhou stranu, když se o vás hodně píše, tak se od vás hodně očekává, takže to neřeším a vliv na moji psychiku to nemá.

Jaké jsou vztahy s ostatními Čechy a Slováky v organizaci Detroitu? Jste spíš konkurenti, nebo kamarádi?
Boj je to hlavně na ledě. Tady v Detroitu je celkově hodně dobrá parta. Je jasné, že Češi a Slováci drží víc spolu. Loni jsem bydlel s Tomášem Jurčem, předtím s Petrem Mrázkem. Díky tomu jsem měl pohodu mimo led, protože jsem si měl s kým co říct. Nevraživost mezi námi vůbec nehrozí.

Red Wings vás draftovali už v roce 2009, premiéra v prvním týmu vás čeká až teď. Nechtěl jste to někdy vzdát a vrátit se do Evropy?
V Toledu v nižší lize to většina hráčů vzdává. Ale já jsem pořád makal, i když nebylo moc k čemu vzhlížet. Samozřejmě někdy ty myšlenky na návrat byly. Když mi končil nováčkovský kontrakt, vůbec jsem netušil, co bude. Doma byli lidi, kteří mi věřili, a pak byli ti, kteří nevěřili absolutně. Nechtěl jsem se před nimi vracet jako spráskaný pes. Nakonec jsem vyměnil agenty, začali jsme na tom makat a vyplatilo se to.

Motivovali vás i vrstevníci, kteří se do NHL prosadili dřív?
Ano, v koutku duše jsem věřil, že to ve mně je. Jenom jsem prostě čekal na tu šanci déle. Někdo šanci dostane hned, někdo ji nedostane nikdy. Ale tak to v životě chodí. Jsem rád, že jsem tu příležitost nakonec dostal.

Kdo vám nejvíc pomohl překonat těžké časy?
První dva roky jsem se v juniorce potkával s Jirkou Fischerem (bývalý hokejista NHL, který se v Detroitu stará o talenty). Ještě teď se mi snaží poradit, co bych měl dělat lépe. Ale nejvíc mi pomohl táta. Dokáže mi vysvětlit věci tak, abych je pochopil a zůstal pozitivní. Jenže žiju poslední roky sám, tak jsem si to musel občas vyžrat sám.

Jaký je život v USA?
Cítím se tu už jako doma. Když jedu do Česka, moc lidí nepotkávám. Snažím se hodně věnovat tréninku. Vidím jenom rodinu a nejbližší kamarády, ke konci se těším vždycky sem. Už tady hodně lidí znám, jsme pohromadě sedm let a vídáme se denně.

Přes léto trénujete na Slavii. Co říkáte na změny v klubu?
Nové vedení mi dovolilo trénovat s áčkem, což jsem dřív nemohl. Bylo to parádní, protože je rozdíl připravovat se s dorostem a extraligovými hráči. Ale jinak mám v týmu kamarády, Dominik Furch je můj soused. Prvních pár zápasů jsem i koukal na výsledky, musím to teď zase začít trochu víc sledovat.

A co reprezentace? Tu teď zase vede váš oblíbený kouč Vladimír Růžička.
Ale Růža není typ trenéra, který by mě upřednostňoval, protože jsem slávista. Nejvíc záleží na tom, komu se jak bude dařit. Kdybych měl dobrou sezonu, samozřejmě bych byl moc rád, kdybych mohl jet na mistrovství světa, ale s Růžou jsem v kontaktu přes léto nebyl.

Ale on sám se vyjádřil, že dá příležitost mladým.
Na letním kempu v Edenu jsem viděl hodně kluků, se kterými jsem hrával v mládežnických reprezentacích. Je to dobrý krok, ale mladí by měli hrát jenom za předpokladu, že si místo zaslouží. V tomhle Růžovi věřím, dělá to dobře.

Vy si teď splníte jeden hokejový sen. Jaké máte další?
Už přemýšlím nad tím, abych se v NHL udržel. To je můj cíl. Jeden zápas tam hrála spousta hráčů. Samozřejmě každý chce vyhrát Stanley Cup, jet na mistrovství, olympiádu... Jdu krok za krokem, druhý cíl je mít dobrou sezonu, abych třeba příští rok strávil v Detroitu celou sezonu.