Na olympijské medaile, přicházející poštou, už jste zvyklá. Ale tahle bude přece jen jiná, protože je zlatá?
Ještě nevím, jak celá ta věc dopadne, vím to teprve pár hodin. Pokud se výsledky změní, život mi to nezmění, ale... bude to určitá satisfakce. Tehdy v Turíně jsem říkala, že právě na skiatlon jsem měla životní formu, před ním jsem se cítila nejlíp v životě a opravdu neporazitelná. Když tenkrát Šmigunka nade mnou vyhrála, koukali jsme na sebe s mým týmem a nevěděli, co se děje, že jsem mohla prohrát.
Tehdy jsem se vás ptal, jestli to pro vás není víc prohrané zlato než vyhrané stříbro.
Jo, tak jsem si připadala. Jedna velká životní záhada se mi tím teď vyřešila. To je příjemné. A zároveň je to škoda. Bylo by spravedlivější užít si to zlato už tam. Mohla jsem pak odjíždět z Turína v ještě jiné pozici, s jinými zážitky a emocemi. A taky mohlo mé vítězství u televize přinést spoustě fanoušků radost. O to jsme všichni přišli.
Už tehdy byly po podivném dopingovém testu Šmigunové v roce 2001 pochybnosti o její čistotě. Také jste je sdílela?
Já byla v těchhle vyjádřeních na téma doping soupeřek vždycky opatrná, to můj trenér Standa Frühauf byl v tomto směru mnohem přímější. Snažila jsem se víc si hledět sama sebe. Ale už jen ta skutečnost, že Šmigunová tehdy přijela do dějiště olympiády den před závodem a byla předtím schovaná neznámo kde, byla zvláštní. Pak vyhrála dva závody a najednou šla její výkonnost zase rapidně dolů. To vyvolalo otazníky, hraničící takřka s jistotou, že to čisté nebylo. Což ale člověk nemůže říkat nahlas, když si to jen myslí a nemá důkazy.
Turín 2006 - Finiš závodu ve skiatlonu žen - Kristina Šmigunová (v bílém) se dostává před Kateřinu Neumannovou.
Jaký jste měla se Šmigunovou vztah?
Oni byli Estonci zvláštní. Nebyli moc oblíbení, ale napomáhala nám ke komunikaci jazyková blízkost a potkávaly jsme se i při soustředěních na Dachsteinu. Velmi přátelský a příjemný byl její táta. A když jsme měly obě po kariéře, dokonce mě pozvala na svoji svatbu do Estonska. Třeba se mi tím chtěla nějak odvděčit. Ale nakonec svatbu odložila a já tam necestovala.
Jsou to už jen čiré spekulace, ale co myslíte: Kdybyste tehdy měla v Turíně zlato ze skiatlonu, vyhecovala byste se pak i k tomu obrovskému vzepětí v závěrečném závodu na 30 kilometrů?
Asi bych tu olympiádu absolvovala v úplně jiné pohodě a vnitřním rozpoložení. Jestli by se to odrazilo před třicítkou směrem do plusu nebo by mi to naopak ubralo na koncentraci, těžko říct. Jsem přesvědčená, že bych do třicítky šla stejně odhodlaná - ale i s vědomím, že nemusím už nikomu nic dokazovat.
ČTĚTE K TÉMATU |
Máte vůbec ještě přehled o všech vašich medailích, které k vám dorazily poštou?
Ale ano. Samozřejmě, že Salt Lake City 2002 bylo ještě bolestnější, odtud jsem odjížděla s jedním bronzem a nakonec z toho byly dvě stříbra. V Turíně jsem si naopak na konci olympiády užila zlata a hymny. Kdybych ho tehdy opouštěla jen se stříbrem, bylo by to i teď daleko smutnější, dočkat se vítězství až takhle. Ale i tak mám samozřejmě radost - tedy pokud se to potvrdí. Asi to pak pro mě bude v Soči drahé.
Ke zlatu by se měl v Turíně 2006 vyšvihnout i Lukáš Bauer. Může mu to psychicky pomoci před jeho starty v Soči?
Nemyslím si. Na rozdíl ode mě má tu smůlu, že si zlato nikdy na místě neužil a hymnu nezpíval. Má z olympiád stříbro, bronzy, ale vítěz je vždycky jen jeden a s tím spojené emoce jsou neopakovatelné. Ale tím víc motivovaný v Soči bude, aby si ten zážitek zkusil vybojovat přímo na stadionu.
