Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nespokojený Svěrkoš: Potřebuju změnu. V létě musím pryč

Sport

  4:23
PRAHA/SOCHAUX - Řekli byste, že je to zvláštní prokletí, které ho dřív nebo později dostihne v téměř každém zahraničním angažmá. Na jeho začátku září, střílí góly, až ho všichni vynášejí do nebes, jenže pak se vždy něco zadrhne, a­z­hvězdy je rázem muž na odpis.

Václav Svěrkoš. foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

"Nedávno jsem se o tom bavil s­ kamarádem. Říkal jsem mu, že prostě nemůžu být nikde moc dlouho," trpce se umívá fotbalový útočník Sochaux Václav Svěrkoš (26).

V minulé sezoně nastřílel za půl roku ve francouzské lize osm branek, jenže v té současné se trefil teprve dvakrát. Přidejte k tomu nedávné problémy s achilovkou a­snadno pochopíte, proč by na poslední měsíce nejradši zapomněl.

Nechci být jízlivý, ale vzpomenete si na svůj poslední gól?
Už to beru s nadhledem, s letoškem jsem prostě smířený. Takže poslední gól v lize byla penalta proti Monaku. Ale to už je dávno.

Sezóna smůly

Když loni v srpnu hned v prvním kole francouzské ligy jediným gólem rozhodl o vítězství Sochaux proti Auxerre, zdálo se, že Václav Svěrkoš přes léto svou skvělou formu neztratil. Byl to ale omyl.

V dalším měsíci pak přidal za Sochaux ještě jednu branku a dva góly v národním dresu, jenže od té doby si ani "neškrtl".

Něco podobného zažil před sedmi lety v Mönchengladbachu, kde zářil první dva roky. Pak se ale vytratil a musel z klubu odejít.


Na konci loňského srpna.
Ale úplně poslední gól byla ta tečovaná střela proti San Marinu na začátku září. Taky jsem se ještě občas trefil na tréninku. (směje se)

Takže v lize čekáte už osm měsíců. Straší vás to hodně?
Není to příjemný. Útočníci by měli dávat góly, nebo je alespoň připravovat. A mně se letos nedaří ani jedno. Pro klub to po té mé loňské sezoně musí být asi studená sprcha. Ale co s tím můžu dělat.

Vyčítají vám to v klubu?
Berou to naštěstí v klidu. Kromě toho, že jsem nedal penaltu, to není tak, že bych zazdil spoustu šancí. My jich obecně moc nemáme. Naštěstí jsme už skoro zachráněni, takže moje góly tak moc nechybí.

Lámete si hlavu, co se s kdysi vyhlášeným kanonýrem stalo?
Jasně. Trápím se tím, ale zjistil jsem, že stejně není dobré se v tom patlat. Jednou to prostě zlomím, a­bude to. Jen v téhle sezoně s tím už asi nic světoborného neudělám.

Proč?
Je to hlavně o hlavě a klidu. Třeba loni jsem proměňoval snad každou druhou střelu. Nepřemýšlel jsem nad ničím a prostě jsem jen střílel. Teď je to úplně obráceně. Možná bych potřeboval dát jeden gól do prázdné branky.

Není to způsobené i tím, že vám před sezonou ubyl parťák z útoku Erding?
Nechci se na nic vymlouvat, ale je pravda, že byl výborný, spolu nám to šlo. Byli jsme typově odlišní, takže jsme si vyhovovali.

Václav Svěrkoš.

Trenér národního týmu Michal Bílek na vás chtěl hodně stavět. Jste spolu v kontaktu?
Shodou okolností mi nedávno volal. Ptal se mě, jak jsem na tom se zdravím.

Co jste mu říkal? O víkendu jste proti Grenoblu nastoupil skoro po měsíci.
Měl jsem zánět achilovky. Minulý měsíc jsme hráli v Paříži a po tom zápase jsem si najednou nemohl ani pořádně nazout botu, jak mě to bolelo. Klid mám vlastně až poslední týden. Doufám, že už budu mít pokoj. Rád bych se s­reprezentací podíval do Ameriky (národní tým odehraje dvě utkání v­ USA na konci května – pozn. red.).

Jak vám achilovku léčili?
Na takový zánět funguje nejvíc klid, trochu pak nějaké masáže. Různě jsem to zkoušel, ale pořád se mi bolest vracela. Pak jsem si do ní nechal dát injekci, abych si do konce sezony ještě zahrál. Mám chuť s tím ještě něco udělat, protože ta sezona je vážně špatná.

Václav Svěrkoš bojuje s obranou San Marina.

A přemýšlel jste už nad tím, co bude, až v létě skončí?
Přemýšlím o tom popravdě dost. Rád bych změnil klub. Bohužel Sochaux nemá žádné velké ambice a­hrát třetí rok o záchranu se mi dvakrát nechce. Bavil jsem se o tom se sportovním ředitelem a domluvili jsme se, že když se objeví nějaká nabídka, budeme se o tom bavit.

Takže je to vaše iniciativa?
Chci to hlavně já. Oni se mě zbavovat nechtějí. Jsem jeden z­nejstarších, kádr je hodně mladý, a když na jaře někdo starší vypadl, bylo to znát (dlouze přemýšlí). Jsem tady sice s rodinou, ale není to optimální. Sochaux je takový malý.

Loni v létě o vás prý stálo Monako. Štve vás teď zpětně, že jste nepřestoupil?
Tehdy mě to mrzelo hodně. Ale chvíli před tím už prodali Erdinga, takže dalšího útočníka pustit nechtěli. Nedalo se nic dělat.

Chtěl byste zůstat ve Francii?
Nechci předbíhat. Francouzská liga je pro útočníky hodně těžká, je to takový atletický fotbal. Nechci říkat, že je česká liga lepší, ale je fakt, že v ní je hráč u míče častěji. Tady je spousta kluků z Afriky a ti jsou naučení hrát individuálně.

Máte už konkrétní nabídky?
Něco se prý rýsuje, ale zatím to neřeším. Chci v klidu dohrát sezonu a hlavně se s reprezentací podívat do té Ameriky.

Když se vám minulosti nedařilo, vrátil jste se do Ostravy, kde jste vyrostl. Nepřipadá tato terapie v úvahu i nyní?
Na to je brzy. Doma je doma, chci se tam jednou vrátit. Tehdy jsem na tom byl hodně špatně, ale teď kromě toho, že nedávám góly, se cítím dobře. Chci si ještě chvilku zahrát nějakou dobrou soutěž.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...