Olympiádu tady nechceme, rozhodli Němci v referendu. Kvůli teroru i dopingu

Na pořadatelství olympijských her 2024 zbyli čtyři kandidáti: Paříž, Řím, Budapešť a Los Angeles. Jejich starostové prozatím pořádání referend odmítli. V důsledku německých událostí však mohou být tlačeni, aby změnili názor.

Dalším kritickým datem bude navíc 17. únor 2016, kdy kandidující města musí Mezinárodnímu olympijskému výboru předložit finanční garance. Což je ožehavým tématem také pro Řím, kde vede přípravný výbor Luca di Montezomolo, bývalý prezident Ferrari. Předchozí kandidaturu Říma na hry 2020 totiž italská vláda vetovala právě s odůvodněním ohledně finanční krize.

Francouzi stále sní o olympiádě. Teroristé nám ji nevezmou, věří

Ani Budapešť není v otázce peněz sebejistá. A pařížskou touhu po olympiádě mohly utlumit nedávné krvavé události ve městě.

Nepřízeň veřejnosti už přitom před zářijovou uzávěrkou kandidatur způsobila, že z boje o hry se stáhly Boston (53 procent obyvatel proti) a Toronto (51 procent pro hry, což ale radní nepřesvědčilo).

Před volbami dějiště zimních her 2022 pro změnu na referendech shořely naděje v Mnichově, Krakově, Davosu a Svatém Mořici. Posléze také Oslo kvůli klesající podpoře veřejnosti kandidaturu stáhlo.

Bach: Ztracená příležitost

Obzvlášť trpkou pilulkou je odstoupení Hamburku pro Thomase Bacha, prezidenta MOV. „Pán kruhů“ předtím dokázal sjednotit německé sportovní hnutí a na mezinárodní scéně prorazil se svou Agendou 2020. Ta má přispět i k výraznému snížení nákladů na pořádání her.

MOV nyní zaručí každému hostiteli her příspěvek 1,7 miliardy dolarů. Ale ani ten, ani relativně nízký plánovaný rozpočet na pořádání hamburských her (11,2 miliardy eur) občany města nepřesvědčil.

Prezident mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach.

„Velká příležitost pro celé Německo je ztracena,“ lituje Bach. Starosta Olaf Scholz, jenž kandidaturu mocně podporoval, smutně dodává: „Olympiáda a Německo momentálně neladí k sobě.“

Není to tak docela pravda. Jak poukazuje list Die Welt: „Němci s oblibou kritizují, že velké sportovní akce se konají v totalitních zemích. I nadále platí, že většina národa by si přála mít hry v Německu. Jakmile však jde o jejich město, převáží u nich názor: Ne před mými dveřmi.“

Čtyři důvody odmítnutí

Hamburk měl ještě v říjnu při průzkumu veřejného mínění 60procentní podporu obyvatelstva. Referendum dopadlo jinak. Proč? Komentátoři hledají čtyři důvody:

• Uprchlickou krizi.
• Pařížský teror.
• Korupční aféru, jež se provalila v souvislosti s fotbalovým mistrovstvím světa 2006 v Německu.
• Dopingovou aféru atletiky, hlavního olympijského sportu.

To vše namíchalo v Hamburku koktejl nedůvěry k olympiádě. Zatímco v Kielu, který měl hostit jachtařská klání, hlasovalo 66 procent obyvatel pro hry, v Hamburku se podpora nenašla. Nikolas Hill, šéf kandidatury, přiznává: „Výsledky jsou jasné. Není už o čem diskutovat ani přemýšlet. Musíme akceptovat demokratické rozhodnutí.“

Dějiště letních her 2024 se bude volit v Limě za 22 měsíců. Kolik kandidátů tou dobou zůstane? Může se klidně opakovat i situace předcházející hrám v roce 1984, kdy jako jediný kandidát zbylo Los Angeles. Zatím se tamní radní chlubí podporou 81 procent obyvatelstva.

A pokud by se stáhli ze hry všichni současní kandidáti? Pak by jistě bylo připravené katarské Dauhá, v minulosti již kandidující. Tentokrát sice přihlášku neposlalo, ale patrně jen proto, že přidělení čtvrtých her v řadě na asijský kontinent bylo vysoce nepravděpodobné.