Asi těžko. Po vítězství se to přece nedělá – a vůbec ne z prvního místa v tabulce. Už jen z diplomatických, případně taktických důvodů.
Remíza 2:2 už důvod je. Podivné výkony tuplem. Jenže plzeňská gilotina je tak nemilosrdně rozjetá, až je to nebezpečné. Nejnovější obětí je Roman Pivarník.
Trenéři v Plzni
|
Ví vůbec fotbalová královna Viktoria, co vlastně chce?
Jakmile se v prosinci 2013 nechal Pavel Vrba přetáhnout k reprezentaci, vyprchala z Plzně divoká krása a bohužel také nezbytná trpělivost. Každý Vrbův nástupce sice dostává smlouvu s fanfárami, jenže žádnému z nich se u toho neprozradí, že musí zvládnout zkušební lhůtu. Věčnou zkušební lhůtu.
Poznali to Dušan Uhrin mladší, Miroslav Koubek, Karel Krejčí i Roman Pivarník.
Všichni neúspěšně bojovali s dědictvím po Vrbovi, přitom dva z nich se loučili titulem: bard Koubek navíc s tetováním na ruce a Krejčí s přelivem na hlavě. A mimochodem, Pivarník se klidně může dočkat titulu „ex post“.
Plzeň si každopádně musí přiznat, že už nikdy nebude tak romantická jako dřív, protože revoluční éra, kdy se z ošklivého kačátka stala rajcovní dračice, může proběhnout pouze jednou. Teď už jen navazuje na tituly, na úspěchy, na velké výzvy v evropských pohárech. Upletla si na sebe bič a občas se zdá, že neví, co si s ním počít.
Vyhodili kouče z čela tabulky. Inspirovala se Plzeň se zelenáčem u Sparty? |
Takže se musí vrátit „stvořitel“ Pavel Vrba, aby Plzeň začala být znovu trpělivá?
Asi ano, jenže trenér váhá. Chce se mu podruhé vstoupit do téže řeky, když tuší, že fotbalová romantika už proběhla?
Pokud Vrba nedorazí, bude se muset změnit Plzeň, protože gilotina nemůže fungovat věčně.
Teď vyplní mezeru na lavičce asistenti Zdeněk Bečka s Pavlem Horváthem, což jsou loajální srdcaři, ne však trvalejší řešení. Aspoň prozatím ne, možná časem.
Tah s Pivarníkem se nepovedl, což si kluboví šéfové uvědomili daleko dřív než v sobotu večer, kdy záložníci Kopic se Zemanem předvedli nejtrapnější signál ligové historie. Kopic u rohového praporku lehce ťuknul do míče, protože si myslel, že tím zmátne soupeře. Jenže než se Zeman uráčil pokračovat, Teplice kmitaly vstříc gólu. A ve chvíli, kdy se skórující Červenka po brejku radoval, dva plzeňští koumáci si na opačné straně pořád vyčítali svoji ptákovinu, kterou nikdy netrénovali. Leccos to vypovídá o tom, jaký měl Pivarník v kabině respekt.
Vlastně to začalo hned loni v létě, kdy se Plzeň s čertovským štěstím probourala skrz třetí předkolo Ligy mistrů. Kdyby v horkém Baku prohrála o tři góly, nikdo by se nemohl divit. Jenže hráči Karabachu nebyli schopni trefit prázdnou branku, zato náhradník Krmenčík se těsně před koncem vyšrouboval k životní hlavičce, díky které zařídil remízu 1:1, postup i prémii 150 milionů.
Ačkoli v české lize si úřadující šampion vytrvale držel vítěznou notu, rozhárané zápasy v Evropské lize musely otevřít oči všem. Kouči Pivarníkovi natolik, že chtěl změnit plzeňskou hru podle divokého stylu AS Řím. Inspirace chvályhodná, jenže když na hrotu nemáte římského suveréna Edina Džeka, těžko můžete nakopávat míč přes půl hřiště. Proč? Protože balon ztratíte a místo nejsnadnějšího přechodu do útoku řešíte komplikace.
A nejhorší pak je, když si po špatné zkušenosti nepřiznáte chybu.
Od Vrbova konce je holt něco shnilého ve státě plzeňském. A jedině Plzeň sama to může vyřešit.
