Spojené státy procházely v roce 1968 těžkým obdobím. Národ byl rozdělen názorem na válku ve Vietnamu, na sílící protesty hnutí za lidská práva a traumatizován atentáty na Martina Luthera Kinga a Roberta Kennedyho.
V sousedním Mexiku se ale tou dobou chystala velká sláva, hlavní město mělo přivítat olympijské hry. Mnoho afroamerických atletů však zvažovalo bojkot sportovního svátku kvůli utlačování černých občanů v USA.
Gesto ČáslavskéV Mexiku vstoupila do dějin také nejúspěšnější sportovkyně československé a české historie Věra Čáslavská. Slavná gymnastka se stala symbolem protestu proti srpnové okupaci, což projevila nejen vítězstvími nad sovětskými soupeřkami, ale také tím, že se při sovětské hymně na stupních odvrátila od vlajky SSSR. „Byla jsem ráda, že naši lidé mohou prostřednictvím sportu zase pozvednout hlavu,“ řekla LN. |
Sprinteři Tommie Smith a John Carlos, kamarádi ze San Jose State University, se však nakonec na hry vydali. Ale i v nich dřímalo rozhořčení nad tím, co se doma děje.
S těmito pocity se postavili ráno 16. října na start finále běhu na 200 metrů. Smithovi se běh povedl náramně, do cíle dolétl v čase 19,83. Olympijský stadion aplaudoval novému světovému rekordu! Carlos zaběhl třetí čas, mezi ně se vklínil Australan Peter Norman.
Oba Američané byli už předem domluvení, že pokud se dostanou na stupně vítězů, předvedou nenásilný protest v duchu M. L. Kinga.
Smith si tak šel pro zlato s šátkem kolem krku - ten představoval znak hrdosti - a v levé ruce držel krabici s olivovými ratolestmi, symboly míru. Carlos měl na krku korále, které měly symbolizovat oběti otroctví a rasismu. Oba neměli boty, jen černé ponožky, aby poukázali na chudobu Afroameričanů.
Vítěz si oblékl černou rukavici na pravou ruku, bronzový atlet pak na levou. Když začala hrát americká hymna, zavřeli oči, sklopili hlavu a ruku v rukavici dali sevřenou v pěst nad hlavu.
"Když na trati vyhrávám, jsem Američan, ne černý Američan. Když se v šatně převléknu a vyjdu na ulici, jsem už jen ,ten negr‘. My jsme ale černí Američané a jsme na to hrdí. Černá Amerika rozumí tomu, co jsme udělali," vysvětloval Smith, proč podpořil hnutí Black Power.
K protestu se přidal i stříbrný Norman, právě on navrhl, ať si vezmou černé rukavice, a sám si připevnil "placku" hnutí za lidská práva, které spoluzakládal Smith.
Mnoho Američanů ale jejich krok rozhněval, oběma atletům bylo mnohokrát vyhrožováno i smrtí. A negativní reakce se dočkali i od Mezinárodního olympijského výboru. "Znásilnili základní princip olympijských her, jejich apolitičnost," nebral si servítky tehdejší prezident Avery Brundage. "My jsme nikdy nepoužili olympiádu pro propagaci politických cílů," přidali se zástupci sovětského týmu.
Brundage, který byl v roce 1936 šéfem olympijského výboru USA a v Berlíně nic neměl proti nacistickému salutování, nechal oba atlety z her dva dny poté vyloučit.
Smithe a Carlose odsoudila po návratu i většina amerických médií. Afroameričané je však uvítali jako své hrdiny.
Smithovo a Carlosovo gesto se stalo jedním z nejslavnějších, ale zároveň i nejkontroverznějších okamžiků olympijské historie.
