Na kurtu je nepřehlédnutelný. Měří 198 centimetrů. Ze servisu umí na soupeře vyslat opravdu dělovou ránu - rychlostí až 234 kilometrů za hodinu. Ač je pravák, ničí soupeře levačkou. "Servis je velká pomoc, odvíjí se od něj celý bod. Navíc leváků na okruhu moc není, je to pro mě plus."
Letos český dlouhán září. Z prvních šesti turnajů sezony vyhrál čtyři. Tři tituly získal na podnicích futures, čtvrtý přidal na challengeru v Mersinu. Z 29 zápasů vyhrál 26 - ten poslední ve středu v Římě, kde po výhře nad Němcem Phauem postoupil do čtvrtfinále tamního challengeru. "Je to unikátní série, podobnou jsem měl možná poslední rok v juniorech."
Zranění ho nezastavilo
Loni v říjnu by ho možná něco podobného ani nenapadlo. V Casablance měl v semifinále proti Alžířanu Quahabovi mečbol, ale zabral do protipohybu tak nešťastně, že si urval vaz v levém kotníku. Zbytek roku si nezahrál. "Každé zranění je minus, ale jsem překvapený, jak profesionálně jsem zvládl návrat."
Dva vyhrané lednové turnaje futures v Izraeli ho povzbudily. "Začal jsem si věřit."
A vyhrávat. Nedávno v Sarajevu poprvé v kariéře porazil hráče z TOP 100, Slovince Kavčiče... Uplynulý týden v Mersinu porazil čtyři tenisty z TOP 200, včetně bývalého 55. hráče žebříčku Němce Greula. "To jsou výhry, kterých si mimořádně vážím."
V tureckému Mersinu vyhrál svůj první challenger. V žebříčku vyskočil na 163. pozici. "Je pro mě překvapení, že to může jít tak rychle," řekne.
Vzápětí několikrát za sebou zopakuje: Člověk musí zůstat nohama na zemi. "Vím, že můžou přijít komplikace, horší období. To ke sportu patří."
Prospěla mu trenérská změna, od začátku roku se připravuje s daviscupovým kapitánem Jaroslavem Navrátilem. Na turnajích ho doprovází Martin Navrátil, koučův syn. Občas s ním vyjede i kondiční trenér Jozef Ivanko. "Funguje to skvěle. Mít trenéra na každém turnaji mě psychicky dostává do pohodičky."
Za stovku bych se nezlobil
V té ho udržuje i spolupráce s psychologem. "Ale je hlavně na mně, abych si věci srovnal v hlavě."
Jako bývalý nejlepší junior světa je v hledáčku českých fanoušků. "Po juniorských úspěších by každý chtěl mít hned nového Berdycha," uvědomuje si. Však se taky od světové šestky snaží přiučit, při únorovém daviscupovém utkání ve Švýcarsku důkladně pozoroval českou jedničku při tréninku. "Co si dává k jídlu, jak se připravuje, jak tráví zápasový den... Maličkosti jsou hodně důležité."
Ale o sobě jako o "novém Berdychovi" nemluví. "Když člověk vidí konkurenci a všechno, co tomu musí obětovat, a nemusí se to povést, je to svazující. Ale učím se s tím fungovat."
Ještě tři měsíce si bude užívat pozici teenagera - momentálně nejlepšího ve světové elitě. Co všechno by chtěl zvládnout do červencové oslavy dvacátých narozenin, neprozradí. "Před sezonou jsem chtěl, aby můj žebříček na konci té letošní začínal jedničkou. Teď uvidíme, jak vysoko to ještě zvládnu potáhnout," řekne. Po malé pauze ale přece jenom přidá. "Ale jestli by to bylo do první stovky, určitě bych se nezlobil."
