„Končím, chci se věnovat rodině a vzdělávacímu projektu, který založil můj otec,“ prohlásila osmatřicetiletá Maďarka na právě ukončené šachové olympiádě družstev v norském Tromsö. Tam hrála, jak jinak, za mužský tým své země a pomohla mu ke stříbrným medailím.
Nejmladší ze tří sester byla za šachovnicí tím, čemu se říká zázračné dítě. V roce 1988 jako první dívka v historii vyhrála mistrovství světa chlapců do 12 let. O dva roky později to zopakovala v konkurenci čtrnáctiletých.
Už tehdy měla vyšší rating než ženská mistryně světa Maja Čiburdanidzeová. Legendární Michail Tal tehdy předpověděl, že Polgárová bude jednou mistrem světa i mezi muži.
To nevyšlo, ale na turnajích mistry světa porážela, ať už v klasickém, nebo zrychleném šachu. Má skalpy hned deseti takových hvězd, jsou mezi nimi současný šampion Magnus Carlsen, Anatolij Karpov, Garri Kasparov, Boris Spasskij, Veseliu Topalov, Višvánathán Ánand či Ruslan Ponomarjov.
Peníze nehrály roli
Od roku 1990 má nejvyšší rating ze všech žen, ale po většinu kariéry hrála proti mužům. „Turnaje žen jsem přestala hrát v roce 1990, ve čtrnácti, pak už šlo jen o výjimky,“ přiblížila při své návštěvě Prahy před čtyřmi lety, a hned přidala vysvětlení.
„Moji rodiče věřili, že ženy mohou být v šachu stejně úspěšné jako muži. Ti se zpravidla dokážou víc soustředit, berou šachy vážněji. A mezi ženami není taková konkurence. Podle rodičů to bylo jasné - čím silnější máte konkurenty, tím vyšší úrovně můžete dosáhnout. To byl hlavní důvod. Šlo o to se stále zlepšovat a nehledět, jestli hraji proti mužům nebo ženám.“
Zároveň popřela, že by mezi muže zamířila kvůli prize money, které jsou při jejich zápasech vyšší. „Ano, jsou tam větší prize money, ale kvůli mnohem větší konkurenci je také podstatně těžší se k takovým zápasům dostat. Kdybych zůstala mezi šachistkami, kde mám nejvyšší rating, finančně bych na tom byla pravděpodobně líp.“
Její osobní maximum bylo ELO 2735, kterého dosáhla v říjnu 2005. Nyní stále vede světový žebříček žen s počtem 2676 bodů, což ji řadí na 65. místo mezi muži. Dlouhá léta byla v první stovce jedinou ženou, až nyní se protlačila na 87. příčku Jifan Houová z Číny.
Polgárová je dosud jedinou šachistkou, která prošla branami do první desítky světového žebříčku - v letech 2004 až 2005 jí v konkurenci mužů náležela většinou osmá příčka.
Ubytovali legendárního Bobbyho Fischera
Rodina Polgárových proslula také tím, že poskytla přístřešek legendárnímu Bobbymu Fischerovi. Stalo se to v roce 1992 - tenkrát Fischer sehrál v tehdejší Jugoslávii po dvaceti letech exhibiční odvetný zápas se Spasským. Na Jugoslávii však už byly uvaleny sankce a Fischer se do USA nemohl vrátit, když navíc před kamerami poplival dopis od State Departmentu zakazující mu tam hrát.
Říkalo se, že Fischer pobýval u Polgárových dokonce několik let, Polgárová to ale vyvrátila.
„Kdepak. Je pravda, že Fischer hned po tom utkání přijel do Maďarska a bydlel u nás, ale jenom týden. Zůstali jsme v kontaktu, potkávali jsme se ještě asi tři roky, ale od roku 1995 jsme se už neviděli. V Maďarsku žil ještě několik dalších let, ale u nás už nikdy nebyl.“
Na geniálního, ale podivínského Fischera, který v roce 2008 zemřel ve věku 64 let v Reykjavíku, Polgárová vzpomínala spíše s lítostí.
„Byl to smutný příběh. Fischer byl šachový génius, ale mentálně byl kompletně nemocný. Na jednu stranu bylo zajímavé ho potkat, na druhou bych si na něj možná nechala lepší vzpomínky jako na šachovou ikonu, kdybych ho nepotkala.“
Šachy si spolu nezahráli
Šachy prý si spolu nikdy nezahráli. „Tehdy se uvažovalo o našem vzájemném zápase a kdybychom si zahráli doma, už bychom nemohli říkat, že je to náš první zápas,“ podotkla.
K naplnění plánu o vzájemném duelu ale nedošlo. „V roce 1995 jsme měli konflikt. Vlastně šlo o hloupost. Doslechl se, že Sofie, prostřední z nás, si domlouvá simultánku na americkém velvyslanectví v Budapešti. Přestože se ta simultánka nikdy neuskutečnila, bral to jako zradu. Pak už jsme se nikdy neviděli, ani po roce 2004, kdy dostal azyl na Islandu,“ vzpomínala.
Polgárová má jasno, co bude po uzavření profesionální dráhy dělat. „Sestra Zsuzsa žije v Texasu a propaguje šachy, Sofie je v Izraeli. Obě se věnují rodinám. To teď budu v Budapešti dělat taky, samozřejmě vedle tátova vzdělávacího projektu. Oliverovi je devět a Hanně sedm let.“
