Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Konečně zase uvidím Marilyn.‘ Sportovní ikonu zlomila láska k filmové krásce

Sport

  8:59
PRAHA - Život málokterého sportovce se těšil takovému zájmu jako ten jeho. Fantastickými výkony před tribunami plnými fanoušků a poutavým osobním životem si Joe DiMaggio o výjimečnou pozornost společnosti říkal. Ve středu uplynule 101 let od doby, kdy se narodil baseballista, jehož příběh dodnes fascinuje miliony lidí po celém světě.

Marilyn Monroe a Joe Dimaggio foto: Reprofoto

V roce 1941 vytvořil rekord, kterému se nikdo nepřiblížil. Mezi 15. květnem a 16. červencem v každém z 56 po sobě jdoucích zápasů nejvyšší soutěže zaznamenal úspěšný odpal. A právě tehdy se stal DiMaggio legendou.

Narodil se ve městě Martinez v Kalifornii pod jménem Giuseppe Paolo, ale podstatnou část dětství prožil s osmi sourozenci v italské čtvrti North Beach v San Francisku.

Jeho rodiče pocházeli ze Sicílie a do Ameriky se přistěhovali za lepším životem. Všech jedenáct DiMaggiových bydlelo v malém bytě se čtyřmi místnostmi.

Otec rodiny lovil mořské plody, s čímž mu synové na lodi pomáhali. Tedy s výjimkou Joea. Ten vymýšlel všelijaké možnosti, aby se práci vyhnul.

Baseball nebo surfing. Do programu OH v Tokiu možná přibudou nové sporty

I proto doma mnohdy slýchával, že je k ničemu. Guiseppe starší toužil po tom, aby jeho potomci navázali na rodinnou tradici a věnovali se rybářství.

„Moje nejranější vzpomínka je na pach ryb z přístavu, kde jsem vyrůstal,“ prozradil DiMaggio ve své autobiografii nazvané Lucky to be Yankee.

„Vymlouval jsem se, že mám slabý žaludek, takže se nemůžu účastnil výlovu, ale táta namítal, že jsem jen líný. Musel jsem alespoň umývat loď.“

Baseball se pro něj stal záminkou, aby nemusel trávit dny na vlnách moře. První zkušenosti s tímto kolektivním sportem získal v deseti letech.

A brzy se začal projevovat jeho talent. DiMaggio převyšoval vrstevníky o několik tříd. Na velkou kariéru ale nemyslel.

Přinutil ho bratr

Když mu bylo 14, sportování zanechal a prodával noviny. Až úspěch bratra Vinceho jej povzbudil k tomu, aby znovu uchopil baseballovou pálku.

Sám totiž podepsal smlouvu v týmu regionální soutěže San Francisco Seals. „Vince mě často prosil, abych bral hru víc vážně. Věřil mi a cítil, že bych si mohl také sportem vydělávat,“ vyprávěl DiMaggio. A vyslyšel ho.

V roce 1933 byl na bratrovo doporučení přizván do tréninkového kempu Seals. Joe svými výkony udivil spoluhráče, trenéry, fanoušky a hlavně skauty z vyšších lig.

Nikoho nepřekvapilo, že před sezonou 1936 zamířil s velkým očekáváním hájit barvy nejslavnějšího amerického týmu New York Yankees. Výměnou za pět hráčů a 25 tisíc dolarů.

Tou dobou se už nepodepisoval jako Guiseppe. Celý svět ho poznal pod jménem Joe. Yankees se tehdy vůbec nedařilo. Čtyřikrát po sobě nedosáhli na titul a hledali cestu ven z krize.

To se podařilo až s příchodem skromného černovlasého kluka. V následujících 13 sezonách se celek z nejlidnatějšího města USA stal zejména jeho zásluhou hned devětkrát mistrem.

On sám byl během oné slavné éry třikrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem soutěže a vždy figuroval v nominaci ligového výběru hvězd.

V úvodu 40. let celá Amerika hltala výsledky každého hracího dne MLB. Fanoušci studovali, zda DiMaggio prodloužil skvostnou sérii zápasů s úspěšným odpalem. Podařilo se mu to šestapadesátkrát v řadě! Joe vytvořil jen těžko překonatelné a dosud platné maximum.

Lze se jen přít o to, co všechno mohl necelých 190 centimetrů vysoký hráč během kariéry dokázat, kdyby mezi roky 1943 a 1946 nemusel narukovat do armády. V nejlepších letech a na vrcholu sil.

Legendární baseballista Joe DiMaggio.

Byl významnou osobností, která tvořila historii v jednom z nejpopulárnějších amerických sportů.

V tom měl oproti tisícům mladých mužů výhodu, a tak DiMaggio coby člen armády během války neopustil vlast. Staral se o fyzickou připravenost vojáků a aktivně působil ve vojenských baseballových týmech.

Prezident Spojených států Franklin Roosevelt k tomu řekl: „Pro naši zemi je nejlepší, pokud DiMaggio hraje baseball. Díky němu mohou lidé alespoň na chvíli zapomenout na problémy okolo. Všichni musí v tomto složitém období pracovat déle a tvrději než kdykoliv předtím.“

Po skončení světového konfliktu byl DiMaggio opět vynikající. Podepsal smlouvu na 100 tisíc dolarů, což byla částka, jakou si žádný jiný baseballista do té nevysloužil. Statistiky a mediální obraz z něj vytvořily poválečného hrdinu.

Podporovali ho dokonce i fanoušci soupeřů. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let ale hvězdu Yankees v dalším rozletu stále výrazněji zpomalovalo dlouhodobé zranění paty a jeho kariéra upadala.

Nastupoval v nepříjemných bolestech. V roce 1951 vycítil, že už nikdy nebude zdravotně, a tím pádem ani výkonnostně, stoprocentní, a tak udělal za svým sportovním životem tečku.

Brzy zamířil do síně slávy a jeho pětka, číslo dresu, které od druhé sezony v New Yorku nosíval, byla zapovězena všem budoucím hráčům Yankees. I jeho sourozenci Vince a Dom pronikli do MLB, ale oba Joe zastínil.

Trable s ženami

DiMaggio už měl za sebou manželství s herečkou Dorothy Arnoldovou. Svatba konaná v lednu 1937 se stala celospolečenskou událostí.

Kostel svatého Petra a Pavla v North Beach obklopovalo více než 20 tisíc lidí. Někteří z nich dokonce vyšplhali na větve stromů a střechy okolních budov, aby na malou chvíli spatřili hvězdný pár.

Joe Dimaggio a Dorothy Arnoldová

Vztah vydržel sedm let a vzešel z něho jediný DiMaggiův potomek: syn Joseph Paul. Osudovou lásku ale potkal devítinásobný šampion USA až v roce 1952, tedy po ukončení kariéry.

Jeho kamarád ho seznámil s vycházející hvězdou světového filmu Marilyn Monroe a domluvil jim společnou večeři. Do oka si ale zpočátku nepadli.

Žena, která je považována za jeden z nejvýraznějších sexuální symbolů historie, DiMaggia shledala jako namyšleného sportovce. Přesto po několika dalších schůzkách mezi nimi vzniklo silné pouto, které přerostlo v zásnuby a svatbu.

Média označovala spojení DiMaggia a Monroe za manželství století. Pár se po ostře sledovaném obřadu z ledna roku 1954 přestěhoval do Joeovy vily v San Francisku.

Marilyn brzy otěhotněla, ale kvůli gynekologickým problémům dítě nedonosila. DiMaggio se snažil za každou cenu držet i přes obrovský zájem médií své soukromí pod poklič kou.

Přesto brzy začaly pronikat na veřejnost informace, že mu to s Monroe neklape. Projevovala se disharmonie v životních etapách obou celebrit.

Vysloužilý sportovec toužící se usadit, který se snaží vyhýbat bleskům fotoaparátů, naproti tomu mladá a ambiciózní herečka prahnoucí po slávě...

Někdo to rád horké
Slaměný vdovec

Manželství trvalo jen 274 dní. Joeova citová vazba k Marilyn ale přetrvala. Když se později rozvedla s dramatikem Arthurem Millerem, DiMaggio ji navštívil nemocnou na klinice a lékaře žádal o její propuštění.

Chtěl odvrátit hereččin pád na dno a být jí oporou. Spekulovalo se o tom, že se pár 8. srpna 1962 znovu spojí manželským svazkem. Tři dny před tímto datem ale Monroe za nevyjasněných okolností zemřela...

Nikdy na ni nezapomněl

DiMaggio své milé zařídil pohřeb a dalších dvacet let jí třikrát týdně zasílal na hrob květiny. Na poslední rozloučení pozval jen příbuzné a nejbližší přátele.

Ze smrti bývalé ženy vinil bulvární novináře a ty, kteří se snažili „získat kousek její slávy pro sebe.“ Potřást rukou si odmítl s ministrem spravedlnosti Robertem Kennedym, bratrem prezidenta Johna Fitzgeralda.

Oba státníci měli s Monroe poměr. Manželství s blonďatou kráskou bylo DiMaggiovým posledním a v životě mu zanechalo nesmazatelnou stopu.

Na rozdíl od řady milenců Monroe baseballista nikdy veřejně nerozebíral podrobnosti jejich vztahu.

„Měl všechno, o čem si mohl nechat zdát. Jen tu pravou ženu nikdy nenašel,“ prohlásil později DiMaggiův bratr Dom.

V roce 1968 Joe trénoval tým Oakland Athletics. Po ukončení kariéry svůj čas věnoval charitativním projektům.

Když mu bylo 84 let, porazila ho rakovina. DiMaggiova poslední slova byla příznačná: „Konečně zase uvidím Marilyn!“