Bylo to dnes tvrdě vydřené vítězství?
Hodně vydřené. Dneska to dost bolelo. Řekl bych, že šlo o nejtěžší české mistrovství, co jsem kdy jel. Ale také to byl nádherný závod, moc jsem si ho užil. Nečekal jsem, že dojde na únik hned od startu. Ale když ta skupina odjížděla, zdála se mi dost velká a silná. Tak jsem do ní naskočil a říkal jsem si: Uvidíme, co se z toho vyvine. No a zezadu nás potom už nikdo nebyl schopný dojet.
Takže nešlo o taktiku hned peloton roztrhat?
Ne, ne, ne, z mé strany to určitě taková taktika nebyla. Spíš jsem čekal na závěr a myslel si, že zůstaneme pohromadě do posledních dvou tří kol. A vidíte, nakonec se ten závod vyvíjel úplně jinak.
Překvapilo vás, že v této 13členné skupině absentovaly čtyři pětiny týmu Bora, která zde měla jen Juraje Sagana, ale chyběli i Peter Sagan nebo Jan Bárta?
Ona ta skupina vznikla v půlce prvního okruhu tak trochu nevinně. Byla dost velká a jel v ní také Juraj Sagan, což se ukázalo naší výhodou, protože Bora vzadu v balíku netahala. Kdyby Juraj v té naší skupině chyběl, závod by vypadal úplně jinak. Takhle jsme byli všichni víceméně spokojení, i Bora. Uvěřil jsem: Můžeme vydržet až do cíle. Já si chtěl zazávodit, tu skupinu jsem rozhodně nebrzdil.
Zdeněk Štybar v cíli mistrovského závodu.
V předposledním kole začal útočit a unikat Josef Černý z týmu Elkov Author, bývalý cyklista polského CCC. A vy jste se vydal dopředu s ním.
Pepa už v minulosti několikrát ukázal, jak je v únicích silný. Jel skvěle, výborně se mi s ním spolupracovalo. Roztrhal tu naši přední skupinu a když nastoupil, věděli jsme, že ho musíme rychle sjet. Jenže jak už všichni z té naší skupiny jeli dlouho v úniku, měli toho všichni docela dost. Po třech nástupech jsme vepředu zůstali sami dva, já s Pepou.
A váš náskok neustále stoupal.
Kontroloval jsem kluky, aby nás nedojeli, to byla v tu chvíli má priorita.
V posledním kole jste na prvním stoupání poprvé nastoupil, ale Černý se ještě zachytil. Otestoval jste si ho tím?
Byla tam technická pasáž, kde jsem si myslel, že bych si mohl náskok udržet. Jenže Pepa hned reagoval. Proto jsem vsadil na poslední kartu, na poslední kopec. Ještě jsem sice v nejhorším doufal ve spurt, ale ten je už loterií. A já si moc přál, abych si vítězství vychutnal sám v cílové rovince.
Což se i stalo.
Moc jsem si ten titul přál, i když jsem věděl, že Pepa je těžký soupeř. Jel vážně výborně. Čekal bych, že mi nebude střídat, že se jen poveze, že bude vymýšlet, že by to s takovou taktikou mohl očůrat a pak mě zkusit ošpurtovat. Ale on se rozhodně jen nevezl. Musel jsem dát doopravdy 110 procent do posledního nástupu, abych ho urval.
V Žiaru nad Hronom jste závodili v až 35stupňovém „žiaru“. Ovšem na taková vedra jste zvyklí například z Tour, ne?
Nebo ze závodu Kolem Švýcarska, kde letos panovalo stejné počasí. Každopádně i tak si v takovém počasí dost dáváte.
Může vám nominace definitivně pojistit nominaci na Tour, kterou stáj Quick-Step stále neoznámila?
Tak já už vím, jak naše nominace vypadá (usmívá se), ale musím ještě počkat, až vše oznámí tým. Doufám, že dres národního mistra budu moci ukázat na Tour a navíc i v dobrém světle.
Chtěl byste, aby měl dres českého mistra stejnou vizáž jako před třemi lety, kdy byla vaše národní trikolóra opravdu řádně viditelná?
Určitě. Nevím, jestli už jeho vizáž plánovali v Quick-Stepu dopředu, ale přesně takový dres bych si přál. Lidé mě v něm znají už z cyklokrosu a já jsem moc rád, že v něm teď budu moci zase závodit i trénovat.
Pokud jej v září na vyloženě klasikářské trati mistrovství světa v Bergenu nevyměníte za dres duhový...
To bych si samozřejmě přál ještě víc. Na mistrovství světa se letos hodně moc soustředím.
Teď však čeká (snad) Tour. Po závodě Kolem Švýcarska jste ještě popisoval, že s vámi cloumala aklimatizace po návratu z vysokohorského soustředění v americkém Coloradu. Jsou tedy pro vás český titul a dnešní výkon důležitým důkazem narůstající formy?
Rozhodně. Dnešek mi dodal velkou sebedůvěru před dalšími závody.
