Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Navrátilec Štajner: Portugalsko si nevyčítám

Sport

aktualizováno  11:43
KUNICE - Všichni mu dokola připomínají, že fotbalová reprezentace nesmí na podzim ani jednou zaškobrtnout, ale s ním to ani nehne. Tlak? Nervozita? Ale jděte. Útočník Jiří Štajner (33), muž se železnými nervy, věčný pohodář atrochu flegmatik, jen mávne rukou. Fotbal má hlavně přinášet radost, zní Štajnerovo krédo.

Na vzletné fráze si moc nepotrpí, ale o to víc na sebe upozorňuje na hřišti vybroušenou technikou a chytrostí. Říkalo se, že kdyby v mládí tolik nevysedával po hospodách, mohl to dotáhnout ještě dál. Dodnes si neodpustí oblíbenou cigaretku, přesto je už sedm let jedním z nejdůležitějších hráčů německého Hannoveru. A v poslední době ještě výtečným střelcem.

Možná i proto si na něj znovu vzpomněl reprezentační trenér Ivan Hašek. Po téměř třech letech. "Říkal jsem si, že nás teď čekají těžké zápasy, takže jsem už ani nedoufal," říká v rozhovoru pro LN.

* LN Všiml jste si, že se do reprezentace vracíte v takových vlnách?

- No jo. Hodně jsem se snažil vrátit před Eurem 2004, ale nepovedlo se mi to. Vyšlo to až o rok později a to jsem pak v týmu vydržel až do posledního mistrovství světa.

* LN A pak zase tři roky nic. Čím si ty pauzy vysvětlujete?

- Ta první je jasná. Nehrál jsem ve Spartě dobře, takže jsem v reprezentaci být nemohl. Ale poslední tři roky? To sám nevím.

* LN Říkal jste si během té doby, že jste v národním týmu měl být?

- Když jsem přestoupil z Liberce do Německa, říkal jsem si, že jsem prostě změnil angažmá. Pak jsem si to zase vysvětloval tím, že je mi už třicet a že asi dostanou šanci mladší. To když třeba začal hrát za Frankfurt Fenin. No a poslední rok a půl jsem to už neřešil vůbec.

* LN Mrzí vás dodnes, že jste přišel o Portugalsko?

- Tenkrát mě to mrzelo hodně, ale teď už ne. Možná že kdybych zůstal v Hannoveru a nešel na půl roku do Sparty, tak bych tam jel. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.

* LN Jak to myslíte?

- Chvíli po tom, co jsem se vrátil ze Sparty do Německa, přišel do Hannoveru nový trenér. A já začal na sobě víc pracovat. Zkušenost ze Sparty mi pomohla.

JIŘÍ ŠTAJNER

Narozen 27. května 1976
Jako mladý zkoušel štěstí ve Slavii, jenže postupně se vytrácel, až přišel pád do I. A třídy. Hrál v Louňovicích kousek za Prahou a nestěžoval si. Mistr kliček a patiček totiž miluje klid a pohodu. Přesto se znovu vrátil na vrchol. Vyhlédl si ho Liberec, kde v památné sezoně 2001/02 vytvořil útočnou dvojici s Janem Nezmarem. Spolu nastříleli 29 gólů a dotáhli severočeský klub až k titulu. V létě 2002 za sto milionů korun odešel do německého Hannoveru, kde hraje dodnes. Z Německa si odskočil jen jednou – jaro 2004 strávil na hostování ve Spartě, aby se dostal do kádru pro EURO v Portugalsku. Nevyšlo to a on se znovu do národního týmu dostal až o rok později. Zahrál si na mistrovství světa v Německu, jenže pak na téměř tři roky z týmu opět vypadl. Vrátil se v srpnu.

* LN V reprezentaci teď patříte mezi služebně nejstarší. Na jaký zápas nejraději vzpomínáte?

- Já zase těch velkých zápasů moc neodehrál. Ale rád vzpomínám na přátelák v Turecku (jedním gólem zařídil remízu 2:2 - pozn. red.), ten se mi povedl. A ještě na mistrovství světa, i když se nepovedlo.

* LN Teď můžete pomoci k postupu na další světový šampionát. Láká vás ten turnaj ještě?

- Koho by to nelákalo. Je to velká výzva, která mě žene dopředu.

* LN Jenže kvalifikace je rozjetá opravdu mizerně a vy budete celý podzim pod tlakem. Vás to ale asi moc neděsí, že?

- Všichni kluci jsou pod tlakem každý týden v klubu. I já v Německu. Jasně, tohle je zápas roku, musíme vyhrát, ale myslím, že se z toho nepoděláme.

* LN Takže vás nervozita nesvazuje?

- Je fakt, že tlak v Německu není takový. Pořádný jsem v Hannoveru zažil vlastně jen první rok, kdy jsme hráli o padáka, ale jinak jsme to vždycky tak nějak šmrdlali uprostřed tabulky.

* LN Když se řekne Štajner, každému hned naskočí klid a pohoda. Pořád to platí?

- No jo. (znovu mávne rukou) Pohoda, klid... Takovou nálepku jste mi dali vy, novináři. Ale jo, jsem taková klidnější povaha. A čím jsem starší, tím asi ještě víc.

* LN Jak vypadá chvíle, kdy jste nejspokojenější?

- V Německu se skoro vůbec do hospody nechodí. Sedneme si všichni po zápase na stadionu na večeři, koukáme na fotbal a pak jdu domů. Relaxovat.

* LN Taky pořád kouříte?

- Pořád. Nepřestal jsem.

* LN Ani jste to nezkoušel?

- Vlastně ani ne. Možná když jsem byl mladší, říkal jsem si, že toho nechám, ale teď už to tak nějak nemá cenu.

* LN Vyčítají vám to v Německu?

- Vůbec. To se řeší akorát u nás. A co mi říkají kluci v kabině, v jiných zemích je to ještě volnější.

* LN Takže když vydržíte s dechem celých devadesát minut, nikdo vám cigaretu nezakazuje?

- Kdybych to neuběhl, hledali by v tom všechno možné, ale kouření ne. Alespoň si to myslím.

* LN Pořád vám ještě lidé říkají, že jste to, nebýt vaší životosprávy, mohl dotáhnout mnohem dál?

- Ani ne. Nevím, co bych měl víc dokázat. Přestoupil jsem do bundesligy, kterou hraju pravidelně sedm let. Dobře, nejsem zrovna v nejlepším klubu, ale myslím, že až se jednou ohlédnu, budu spokojený.

* LN Zůstal vám v Německu sen, který se vám zatím nesplnil?

- Chtěl bych si s Hannoverem zahrát poháry. Ale to bude trvat ještě hodně dlouho. Ani letos to asi nevyjde. Nemáme na to prostě takové finanční možnosti.

* LN Fanoušci si vás ale zamilovali. Čím jste si je tak získal?

- Táhne se to už od první sezony, kdy jsem dal v 90. minutě gól Gladbachu, čímž jsme se zachránili. A asi tím jak hraju, protože moc technických hráčů tam tehdy nehrálo. Ale kultovní postavou jsem se stal kvůli tomu gólu.

* LN Připomínají vám ho často?

- Hlavně novináři se mě na to teď zase ptají. Ale já jsem se rozhodl, že už jim k tomu nic nebudu říkat, protože je to strašně dávno.

* LN Koneckonců jste větší ohlas vzbudil tím, že jste v úvodu sezony nastřílel už tři góly, ne?

- Ale no jo. (opět mávne rukou) Jeden gól jsem dal z penalty, teď jsem dal naráz dva. Mám už v manšaftu jiné postavení a v tomhle na mě musí být spoleh.

* LN To říkáte, jako by vám ty góly ani neudělaly radost.

- Ale jo, udělaly. Super. Ale v bundeslize jsem nikdy moc gólů nedával. Vždycky tak kolem šesti za sezonu. A teď je přece teprve začátek, nic to neznamená.

* LN Cítíte, že na stará kolena přichází velká forma?

- Když já si myslím, že hraju pořád stejně, jen jsem teď dal ty góly.

* LN Neříkejte. Necítíte se teď stejně jako tehdy v mistrovské sezoně v Liberci?

- To už je hodně dlouho... Ale jo, cítím se teď v pohodě. Začali jsme s Hannoverem dobře, mám z toho dobrý pocit. Cítím, že by to mohlo být dobré.

* LN Jaké máte vlastně ve třiatřiceti ambice?

- Chtěl bych mít pořád z fotbalu radost a to teď mám. To mi bohatě stačí. Když ho někdo hraje jen z povinnosti, nemá to přece smysl.

* LN V Hannoveru jste vlastně vydržel déle, než jste plánoval, že?

- Stoprocentně. To už jsem asi třikrát překročil původní plán. (směje se) Už to několikrát vypadalo, že tam nezůstanu, ale zase jsem prodloužil o dva roky.

* LN Už naposledy?

- Když mi vydrží zdraví, myslím, že bych mohl hrát i za dva roky. Ale dcera už půjde do školy, tak bych chtěl, aby do ní začala chodit už v Česku. Ale nevím, jestli tady o mě bude zájem. Uvidím.

* LN Láká vás návrat do Liberce?

- Určitě, ale s nikým jsem o tom nemluvil. Budu bydlet v Liberci, tak bych klidně bral i Jablonec. Jenom bych asi nedojížděl do Brna.

* LN Sledujete Liberec? Co jste říkal na jeho vyřazení z pohárů?

- Viděl jsem jen konec. Je to sportovní katastrofa. Dostanete rychle gól... Gólman jim moc nepomohl, k tomu mladí nezkušení kluci a už to jede. Nezvládli to.

* LN Jste tam s někým v kontaktu?

- S Honzou Nezmarem. Volal jsem mu, ale napsal mi, že se mu teď nechce moc mluvit. Byl z toho pořád hodně špatný.

* LN Věříte, že se ještě jednou sejdete na hřišti?

- Hmm. Už by to asi nebylo to pravý. Všichni by od nás hodně očekávali. A my už přece jenom nejsme tak mladí bezstarostní kluci.

Autor: