Máte chuť ještě na další éry?
To asi ne, protože člověk má nějaký vrchol jako kapitán. Mám smlouvu na příští rok, ale jestli Berdych a Štěpánek z nějakých důvodů skončí, tak já to taky nevidím. Když bude hrát Radek do čtyřiceti a bude fit, tak určitě půjdu taky, když Tomáš bude hrát jeden zápas, tak tam určitě taky budu. Když by nebyli oni dva, tak ne. Neříkám, že Lukáš Rosol nebo Jiří Veselý jsou špatní hráči. Ale Berdych a Štěpánek jsou profíci, odehráli ty víkendy sami. Já už bych bez nich motivaci neměl. Může si to vyzkoušet někdo jinačí a mladší. Myslím, že osmý rok je dost. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo přijít ke dvěma titulům. Ale po Švýcarsku to tam směřovalo, kluci chtěli hrát a nakonec to dokázali. To před nimi člověk musí jen smeknout.
Myslíte, že by se Radek ještě nechal přemluvit?
To musí říct on. Věk utíká. Teď se musí rozhodnout, jestli bude hrát Davis Cup, jestli bude hrát s Tomášem, jestli neupřednostnit čtyřhry... Já sám nevím, co by pro něj bylo nejlepší. Zažilo se sedm neskutečných let, tahle generace se jen tak nesejde. Co jsem s nimi zažil já jako kapitán od prvního zápasu... Člověk na to musí mít štěstí. Zaprvé na hráče, kteří chtějí reprezentovat všechny zápasy. A dokázat to v konkurenci, která je.
Zato soupeř leckdy v nejsilnější sestavě nebyl...¨
Ano, hodněkrát jsme měli štěstí - někdy nehrál Djokovič, jindy Nadal... Ale ty zápasy jsme stejně museli vyhrát. I před prvním finále v Praze proti Španělům všichni říkali: Nehraje sice Nadal, ale Španělé vyhrají. Viděl jsem na US Open Almagra, dal Radkovi 3:0 a pak mu to Radek v Praze vrátil, Almagro byl úplně malej. To tam člověk sedí a říká si, jestli je vůbec možné, že tohle ti dva dokázali. Všichni říkali, tak třeba jeden rok, ale oni to další rok potvrdili. Samozřejmě nám pak nahrálo finále, ale na to se nikdo neptá, už je to tam zapsané navždy. K tomu ještě jednou finále, dvakrát semifinále, to je neskutečné.
Může Štěpánek pokračovat i proto, že v Davis Cupu má kromě čtyřher největší šanci dosáhnout velkého úspěchu?
On tím žil. Samozřejmě se chce ještě bavit tou čtyřhrou, s Paesem podle mě pořád mají šance. A Davis Cup pro něj byl druhý život. Ten týden, co si tu užíval se všemi, s tím týmem, s Berďou, s klukama, ten byl vždy fantastický. Proto si myslím, že oni taky jezdí, navíc někdy dobře natrénují, odehrají dobré zápasy, jsou pak nahoře a pomůže jim to i do těch turnajů.
Máte pocit, že přišel v Paříži konec nějaké éry?
Teoreticky to může být konec. Záleží na losu. I letos jsme měli štěstí. Tomáš nebyl v Japonsku - a kdyby tam hrál Nišikori, mohlo to vypadat jinak. Mají toho oba dost. Kdyby byl Radek mladší, tak bych si nemyslel, že to je konec. Ale bude mu šestatřicet, tak je otázka, jak by zvládl singl a všechno. To s tím souvisí. Kluci si řekli, že se domluví spolu, že si to udělají podle sebe. Proto si myslím, že když nebude hrát jeden, tak ani druhý.
Kdybyste odhlédl od role kapitána, poradil byste jim, aby šli za svými kariérami?
Je těžké jim radit. Oni vždy chtěli reprezentovat Česko. Bylo to pro ně strašně důležité. Nejprve musí zvážit, jestli to chtějí. A pak, jak to bude náročné. Radek na podzim obhajuje strašně moc bodů. Záleží, jak to bude vypadat na konci roku. Jestli se Tomáš dostane na Turnaj mistrů, nebo ne. Když se dostane, bude v klidu a pohodě, když ne, bude myslet na další rok. Teď toho mají do konce roku hodně, nebudou nad tím přemýšlet. To určitě udělají až na konci sezony.
Jak velká radost byla pracovat s tak oddanými hráči?
To se těžko popisuje. To poznají generace, které přijdou, protože si myslím, že nepracují, jak tihle dva. Já jsem měl výhodu, že je znám od dětství. Další výhoda byla, že oni jako hvězdy mě respektovali. Tím, že jsem je trénoval, tak mě znají jako člověka a drželi jsme při sobě. Nejdůležitější byl návrat Radka do Davis Cupu (v roce 2007). Kdyby Tomáš hrál a s ním tam byl Dlouhý, Čermák, Hájek, tak by byl nějaký titul těžko. Nejdůležitější bylo, že pan Černošek přemluvil Radka k návratu do týmu. Od té doby po Švýcarsku chytili kluci chuť a chtěli něco v Davis Cupu dokázat. Byla to práce se super profesionály.
Navíc k sobě měli postupem času blíž a blíž, že?
Určitě. Ze začátku, osm let zpátky, byli kamarádi, ale nevyhledávali se. Ale potom, co se vyhrál titul, tak se z nich stali lidé, kteří se respektují a jsou velcí kamarádi. Na turnajích se vyhledávají, trénují spolu a našli k sobě perfektní vztah, to byl strašně důležitý moment. Vyhověli si, že třeba jeden nemohl a vzal to ten druhý na sebe.
Přitom jsou povahově i herně spíš protiklady...
To je právě ono. Jsou to protiklady, i proto dokázali tu neskutečnou sérii ve čtyřhře. Radek potřebuje mít lidi za sebou, je výborný na síti a zkušený, Tomáš je zase razantní, a to jim sedělo na kurtu. I pro ten pocit tam oba nechali duši a udělali vše, aby jejich úspěch přišel. A on přišel.
Netoužil byste si to prožít ještě jednou třeba s nadějemi Jiřím Veselým a Adamem Pavláskem, které trénujete?
Samozřejmě bych byl rád, kdyby oba byli jednou v desítce a také výjimeční v deblu. Ale nevím, jestli a kdy se tam dostanou. Mně je 57 let, utíká to. Nechci, aby na lavičce seděl starej pantáta. Tenis se každým rokem zrychluje a jak člověk ztratí přehled a kontakt, tak z Česka se kapitán dělat nedá. Člověk musí hráče znát, jezdit po turnajích, bez toho by to nešlo, abych jenom seděl doma a pak dělal jen Davis Cup. To by bylo špatně, do toho bych nešel.
Pokud tedy u týmu nebudete vy, umíte si představit, že by vás jednoho dne nahradil třeba Štěpánek?
Dovedl bych si to představit. Zkušenosti má, prožil si to, vyhrál dva Davis Cupy. Ví, co to znamená tam stát, poslouchat hymny. Zná tu atmosféru. Určitě bych si to dovedl představit.
