V roce 1988 se Chris Stokes připravoval na olympijský start v Soulu a v pauze se rozhodl navštívit bratra, který měl na hrách v Calgary vstoupit do dějin jako první bobista z Jamajky. Jeden z členů posádky se však zranil a zaskočit musel právě Stokes. Byl výborným sprinterem, to ano, jenže bob viděl poprvé naživo až tam.
Se svými kolegy byl za exota. Čtyři rychlíci z rozpáleného ostrova stáli v Kanadě na ledu, chodili se na ně dívat jako na atrakci. Pak ale Jamajčané předvedli jeden z nejrychlejších startů a svištěli za svým snem. Až do kritické zatáčky, kde přišel hororový karambol. „Ale o osm let později jsme přijeli znovu a porazili řadu týmů,“ připomněl Stokes.
Dávná jamajská senzace, příběh Kokosů na sněhu může teď pokračovat druhým dílem. Pro změnu v ženském podání.
Proč bob? Chtěla zhubnout
Byla to totiž u Stokesové okamžitá láska. Bláznivá rychlost. Adrenalin. Úleva za cílem.
„Nikdo nedokáže popsat, jaké to je, být pilotem bobu, dokud se do něj sami neposadíte,“ tvrdí NaTalia. „Hned jsem věděla, že přesně tohle chci dělat do konce života.“
Stokesová na vysoké škole ztloustla tak, že se sebou musela začít něco dělat. A přišel dotaz otci. „Jsi si jistá?“ ptal se jí překvapený a vystrašený současně. „Je tolik jiných věcí, co bys mohla dělat.“ Brzy však pochopil: „Ona vážně necouvne.“
Jamajská bobová renesance a vznik ženského týmu se pojí s loňskou olympiádou v Soči, kde muži z Karibiku znovu připomněli někdejší slávu. „A já když teď řeknu, že jsem členkou jamajského bobu, lidi se rozzáří: Jasně, Kokosy na sněhu,“ říká Stokesová.
Otcovská starost vs. pochopení
Stokes přestože startoval na čtyřech olympiádách a dnes je šéfem jamajské federace, mísí v sobě otcovskou starost s touhou po zviditelnění svého sportu. „Nechci být tím, kdo řekne: Raději vystuduj, najdi si práci a založ rodinu. Jenže jde o nebezpečný sport a ona je mé jediné dítě,“ bojí se.
Jamajčanky trénuje Todd Hays, bývalý olympionik a strůjce amerického úspěchu v Soči. A po prvních zkušenostech tuší, že také karibský ostrov se díky sprinterským kořenům může na ledě prosadit. „Nechceme se jen účastnit, můžeme bojovat o medaile.“
V Calgary vyhráli Jamajčané jen v srdcích, za tři roky v Pchjongčchangu už míří i k opravdovému triumfu. „Budeme nezastavitelní,“ věří Stokesová.
