Deset televizí, na nichž měli sportovci v Olympijské vesnici sledovat hry, z něj zmizelo. "Půjčení jedné televize od organizátorů tu vyjde dráž, než když ji u nás koupíme. Proto jsme sem poslali nové z Čech," vysvětloval Doktor. A najednou byly fuč. "Hledáme je," reagovali organizátoři.
V neděli se zničehonic objevily. Sice v mokrých obalech, přesto fungující. "Zato masážní stůl je ztracený dál," říká Doktor. "Je to hektické. Pořád něco řeším."
Když v pátek konečně obdrželi své cargo a on otevřel kamion, lekl se. Do přímořské Olympijské vesnice v Soči totiž odeslali Rusové z letiště i kontejnery určené pro dvě satelitní horské vesnice v Krásné Poljaně. "Jakmile jsem uviděl lyže s nápisem Nývltová, věděl jsem, že je zle." Do dvou v noci pak český štáb v Soči popletené propriety rozebíral a sháněl dopravu do hor. "Slíbili nám řidiče s kamionem na osmou. Ale dorazil v deset."
Při přebírání ubikací v horské vesnici tam dělníci teprve lepí na pokojích dlaždičky. Chyběly závěsy a postele nebyly složené. Doktor zpucoval šéfa vesnice.
Stavařský finiš na poslední chvíli, který překonává i liknavostí proslulé hry v Aténách 2004, je nepřehlédnutelný. V novinářském sídlišti ze zdí pokojů cítíme čerstvou, nevyvětranou malbu a voda z vany vytéká na podlahu z netěsnících trubek. Pod okny dělníci z dřevěných fošen teprve stloukají podlahu velkého jídelního stanu.
Na většině sportovišť už čeští olympionici trénují.
Organizátoři her, pracující pod masivním tlakem vlády, se už před rokem chlubili: Sportoviště jsou hotova. Unikátní haly za miliardy rublů ve městě září do dáli svými neonovými světly. "Město je kompletně připravené. Už se zabýváme jen závěrečným úklidem," říká starosta Anatolij Pachomov.
Úklidem? Část konstrukcí stále hotova není, nákladní auta i stroje jsou v permanenci. Silnice jsou po deštích zanesené blátem, i čerstvě vysázené malé palmy působí poněkud zplihlým dojmem.
Bez proudu se minulý týden ocitla oblast Mirnyj, sousedící s Olympijským parkem. Běžný to jev od chvíle, kdy se Soči začalo měnit v kilowatty polykající veledílo.
Zatímco horské centrum Rosa Chutor se chlubí podnikatelským barokem a připomíná míšence Miami a Karlových Varů, mnohé rezidenční zóny u pobřeží zůstaly nedostavěné.
Investoři z celého Ruska viděli v Soči zlatý důl. "Jenže i mnohé už dokončené budovy zůstávají poloprázdné," řekla Anastasia Krasnoštanová, jejíž manžel pracuje pro organizační výbor, listu Moscow News. "Proč by se tedy ty ostatní měly dokončovat?"
Místní starousedlíci se obávají, že zpola dokončené stavby budou příštím panoramatem Soči. Poněkud prázdně působí i apartmány sportovců v olympijské vesnici v Soči. "Jsou tak obrovské, že bychom do nich museli pořídit nábytek za 100 tisíc, aby nevypadaly jako holobyty," soudí Doktor.
Mezi českými sportovci panuje dobrá nálada
V biatlonové vesnici patří k pokojům i vybavené kuchyně, určené pro byty, které tu vzniknou po hrách. Voda v kuchyni neteče! "Nechtějí, aby jim tam sportovci vařili."
Vítězstvím zahraničních výprav naopak je zrušení zákazu přinášení a odnášení vlastních nápojů. "Ionťáky, sušenky, tatranky nám předtím při screeningu vyhazovali," líčí Doktor. "Prý na příkaz místního hygienika. No... Spíš si to chtěli zjednodušit, aby nemuseli všechno kontrolovat."
Standardní zmatek patří ke startu každé olympiády. Češi se snaží, aby je nikterak nevyvedl z míry. Běžkyně Eva Vrabcová-Nývltová vyjíždí k tratím, pohlédne na zasluněné štíty Kavkazu a říká: "Dneska mě čeká fakt dost těžký trénink. Ale v tomhle počasí si ho užiju."
Biatlonistka Gabriela Soukalová je v české buňce tak dobře naladěná, že její zurčivý smích uslyšíte až na druhém konci chodby.
Trenér rychlobruslařek Petr Novák chválí oblečení týmu: "Ty listy lípy mi na něm připomínají mariáš. A já mám mariáš rád."
Pohoda, tolik patrná už při čtvrtečním odletu olympioniků z Kbel, zůstává ve výpravě dál. A možná i ten masážní stůl, třeba celý mokrý, se nakonec odkudsi vynoří.
